2007

Aniž by to vzbudilo nějaký rozruch či pozornost, nemine den, kdy by hlavní televizní zprávy i noviny nereferovaly o nějakém soudním případu. Justice – a tím i soudci – se stali každodenním a pravděpodobně jedním z nejrozšířenějších témat země. Proč rozhodli tak a proč ne onak?? Výroky soudů rozebírají občané v tramvajích i odborné časopisy, aniž by si uvědomili, že justice se stala fenoménem doby. Nejen moc zákonodárná – Parlament – nejen moc výkonná - vláda – se těší palcovým titulkům, ale i moc soudní. Rozdíl je jeden a podstatný: zástupce moci zákonodárné volíme na čtyři, respektive šest let. Moc exekutivní vyplývá z rozložení politických sil a déle než pětiletého – což platí pouze v případě prezidenta republiky – panování se od ní nedočkáme. Soudci jsou jmenováni doživotně a to způsobem, do kterého běžný občan nemá reálnou šanci zasáhnout, vůbec ji ovlivnit.

Dejte lékařům rázně najevo, že si nemohou dovolit upírat vám vaše práva, a žalujte je.

V porodnici nedovolili, aby byl můj muž u porodu, proti mé vůli mě oholili a dali mi klystýr. Během těchto úkonů kolem prošlo šest lidí. Celý den jsem nesměla pít a musela jsem neustále chodit. Když už asi pátý člověk zjišťoval, zda jsem dost otevřená, a já jsem protestovala, označili mě za hysterku. Ta bezmocnost!

- Alena, Olomouc