blog

Romská problematika je horkým tématem. Byla jsem opakovaně vyzvána, abych se k němu vyjádřila. Zde předkládám první část svých úvah, kde hovořím pouze o východiscích. Jelikož již dvacet let žiji v obou komunitách, české i romské a jsem součástí obou, doufám, že můj pohled na věc přinese některé nové úhly pohledu, nad kterými by bylo možno konstruktivně (prosím!!!) debatovat.

Existuje řada teorií vlastnického práva. Proč jej omezovat či naopak, proč jej vůbec omezit nelze. Odkud se ale vůbec vzalo vlastnické právo??? Je to něco, co si vymyslela naše kultura nebo je to dokonce jen umělá ekonomická kategorie??? Níže uvedená úvaha kombinuje pohled právníka s názory, vyčtenými od chytrých evolučních biologů. Třeba to bude k něčemu dobré – alespoň jako „předkapela“ k úvaze o dnešní roli nájemního práva, kterou jsem, stejně jako tento blog, nerozvážně slíbila svým diskutujícím.

Už se to párkrát objevilo v diskusích pod mými blogy, ale potrefeni jsou i mnozí spolublogující. Čas od času se v diskusi ozve někdo, kdo nám bohapustě spílá – i vy uličníci, co se chcete jen zviditelňovat, svoje ego si hýčkat a o nic jiného vám nejde! Občas to bývá legrační (tak jako třeba ten poslední výlev jistého pana „QCA“ pod mým blogem o novém občanském zákoníku), občas je to vážnější. V každém případě je to dobrý důvod zamyslet se nad tím, co vlastně blog je, proč jej někdo píše a proč jej –světe div se – také někdo čte.
Než se ale pustím do úvah obecných, vrátím loptičku tomu, kdo mne vyprovokoval k jeho napsání, totiž panu QCA.

V blogu kolegy Koudelky jsem byla v diskusi vyzvána, abych vysvětlila, proč považuji návrh nového Občanského zákoníku za neumětelský. Protože moje zdůvodnění by bylo pro diskusi příliš dlouhé, rozhodla jsem se svoje stanovisko osvětlit v samostatném příspěvku. V létě 2007 jsem v rámci pracovní skupiny scházející se nad novým Občanským zákoníkem obdržela od Ministerstva spravedlnosti dotazník, který mne žádal, abych se vyjádřila k okruhům problémů, který je s ideou nového Občanského zákoníku spjat. protože na podzim 2007 jsem usilovně pracovala na svojí disertační práci, dostala jsem se k tomuto dotazníku až v listopadu. Domnívám se, že nejlépe moje postoje vysvětlí, když přepošlu váženým čtenářům, co jsem tehdy slovutnému ministerstvu napsala. Protože se jednalo o interní dokument, byly některé moje výrazy mírně expresivní. I když nyní tento dokument dávám vplen širší veřejnosti, expresivitu výrazů ponechávám nezměněnu. omlouvám se proto p.t. těm čtenářům, kterým bych připadala příliš nedůstojná.... jak všeobecně známo, s vlastní důstoj ností mám setrvalé problémy.... KVS

Náš drazemilovaný blogvedúci nás zavčasu upozornil, že Ústavní soud má narozky, a že bychsme teda jako my, blogeři, taky měli nějakým pugétkem přispět….. Výzva byla určena asi dvaceti z nás, kteřížto máme s právem cosi společného, i bylo očekáváno, že se bude něco díti. Jo. Děla se Morava z Mělníka, tedy děl se Morava z Mělníka, čímž padnul chaos pochopitelně nikoliv do řad české justice, protože ta je, jak známo, zcela antichaotická, leč do pojmů geografických. 

Byli jsme vyzváni našim blogvedúcim, bychom se vyjátřili k začátku nového školního roku. Co k němu řídi?? Že moje dítě se TEŠÍ do školy (ano, do té soukromé školy pro nadané děti, o níž jsem nevěděla, zda dceru do ní přihlásit či nikoliv tak, jak jsem popsala ve svém loňském článku "V září škola září".) Těší se nikoliv jen na kamarády a učitelky, těší se na učení. Problémy se školstvím však zůstávají - když kvůli ničemu jinému tak pro to, že se vnucuje otázka, co po páté třídě, kdy její škola končí. Osmiletá gymnázia zdaleka nejsou tak ideální, jak se na první pohled jeví a projevuje se i řada dalších otázek. Povzbudivé je, že problémy se školstvím jsou na zeměkouli všude (ejhle, další projev globalizace). O problémech trochu jiného druhu hovoří kráááásný z dalších putovních e-mailů, které mi v poslední době zahltily schránku. Užijte si jej taky!

Teplá místečka komentátorů amerických prezidentských voleb již sice jsou na tomto blogu definitivně obsazena, ale i tak mi to nedá, abych si nepřišprtla..... Zvláště poté, co McCain si na post viceprezidenta vybral aljašskou guvernérku Sarah Palinovou. Po tomto kroku som zmätená ako včela na jar...... Nebylo by na čase se třeba přestat koukat, kdo je černej, kdo je ženská, kolik komu je, kdo je bílej a kdo chlap a začít se koukat na to, kdo má jaké názory?? Tož to bych navrhovala pro paní kandidátku připsat jeden bodík. Se všemi jejími názory rozhodně nesouhlasím, leč nemohu se zbavit dojmu, že mají jednu zcela nepopiratelnou vlastnost: jeví se alespoň odtud, z louže české, býti stále stejné..... což by se u nás skutečně stát nemohlo. Inu, proto taky nejsme Amerika, že áno.......
Další možností by bylo zachovat se dle níže uvedeného textu, který ke mně doputoval z obou stran louže. Taky to není návrh k zahození..... Jen jako předstupeň bych ještě navrhla zvážit možnost v Británii zavést Euro, to pak rovněž v USA a možná by bylo po finanční kryse. Jo..... a taky pléduju za sjednocení elektrických zásuvek. Tyhle rozdíly mne skutečně iritují

Narážky padly pod několika mými blogy, ale u toho posledního o osmašedesátém se prostor diskusí zaplevelil na dané téma úplně: mám seknout s právničinou a začít psát. Jen nějaké trefné téma, napsal Runcaje, a jsem v balíku. Nevím, jestli tím náhodou neprofláknul svoji pravou identitu, totiž že je Václav Kadlec, ředitel nakladatelství Computer Press, který mne k literárním nemravnostem rovněž ponouká, honoráře navyšuje, priority slibuje…..

Znáte tu hru na sochy?? Zavolá se „štronzo“ a nikdo se nesmí pohnout. V rádiu řekli štronzo. Nikdo se už nepohnul…..

P.T. spolubloger Jiří Havel se rozepsal o nedotknutelnosti vlastnictví, povětšinou z pohledu ekonoma. Zajisté promine, že takovou nahrávku na smeč si právník dá těžko ujít (zvláště při probíhajícím okurkáči). Otázka vlastnictví coby „panství nad věcí“ je totiž (pravděpodobně) posledních 2000 let jednou z vůbec nejdůležitějších právních otázek euro-amerického prostoru. Pohleďme na tuto problematiku blíže….