blog

Seznamte se s našimi blogery - Klára Veselá Samková na centrum.cz

O souvislosti krásy, pravdy a dobra napsal několik pojednání již Platon a lze z nich dovodit, že to, co je krásné, je taky pravdivé… alespoň tímto způsobem vnímá zcela podvědomě krásu náš okolní svět, tak ji podvědomě vnímáme i my….. Mnoho bulvárních plátků i seriozních sociologických a psychologických studií se pohoršuje nad tím, že dnešní doba je posedlá krásou, především pak krásou těla….. Málokoho napadne, že tato posedlost krásou může být obrazem něčeho úplně jiného: že to může být vyjádřením touhy po pravdě – té skutečné a jednoznačné – a po dobru, které krása znázorňuje a převádí do okem uchopitelné podoby…..

(aneb jak medvěd zbuzeroval lesní zvířátka) Advokacie se dá provozovat různým způsobem. Obvykle se tak činí výdělečně a osoby neplatící jsou odehnávány od prahů advokátních kanceláří. Též se tak za účelem obživy snažím činit, ale přesto mi Osud posílá do cesty případy, kdy prostě jenom polknu, zasednu ke strojům a po penězích se neptám. On to někdy někdo zaplatí…. Třeba Pán Bůh….
(viz též http://www.blisty.cz/art/41595.html)

Stará chudá bílá černoch Urbanová je blbá a stará chudá černá černoch Veselá je taky blbá, to jen Vy a Vy a Vy, ó velký bílý massa Bob Salichov, jsou moudrej a všeckno zmůžou!!

Vodpustijou, ó velký bílý massa Salichov, hloupá stará bílá černoch a hloupá stará černá černoch to nepochopily, když ste sliboval tu beztrestnost!

Pan ministr Svoboda se ve svých vyjádření velmi pohoršoval, jak je možné, jsou jednání u soudu veřejná. Je třeba říci: jak která…. Někdy se prostě stane, že některá osoba – zde na příklad JUDr. Pavlová, ředitelka Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí, rozhodne, že se jí veřejnost v jednací síni nehodí.

Tak to mi teda řekněte, proč všichni píší líp než já.... Proč jsou všichni asertivnější, spravedlivější, vstřícnější a tak vůbec. Proč píší tak, že prostě nemohu odolat té slasti pověsit jejich výtvory na blog: tentokráte pro p.t. čtenáře aktuálně pan LUBOŠ PATERA, mimo jiné iniciátor justičního tv kanálu, fungujícího na www.justicetv.cz

s lítosí musím konstatovat, že Gipsy se svým načunkováním se je lepší. I já jsem však pod tlakem posledních dnů obohatila český jazyk slovem, který si zde dovoluji p.t. čtenářstvu představit. Je jím slovo "obveseckovat se".

Females in front Facts | About us | Tell a friend | Home

Konečně jsem se odhalila. Jsem totiž skutečně feministka.
Alergická feministka. Alergická na hloupost, ješitnost, nafoukanost, vládychtivost. Povětšinou to vlastnosti mužské. Ne že by ženy také neměly špatné vlastnosti, ale prostě těchto mužských vlastností už mám jaxi plné zuby.
Když jsem si pročítala nejdříve "Evropskou ústavu", posléze Lisabonskou smlouvu, měla jsem - kromě hory logických a právních argumentů, vršených oběma stranami - pocit, že je někde něco blbě. Už vím co. Říká se tomu rozpor mezi slovy a činy. Konečně vím, proč (kdyby se ovšem někdo ptal MĚ, což zásadně nehrozí) proč bych JÁ pro Lisabonskou smlouvu ruku nezvedla. Pokud chcete větět i vy proč ne, klikněte níže....

http://www.femalesinfront.eu/default.asp?view=front〈=gb

K čemu ty blogy jsou?? Někteří říkají, že jen žerou čas. Podle mého názoru mají jednu neuvěřitelnou vlastnost: díky nim se totiž ať virtuáltě tak fyzicky setkáte s lidmi, se kterými byste se nikdy bez blogů nesetkali. Někdy se dokonce stane, že i když se ze začátku zdá, že si příliš nerozumíte, vzájemnou diskusí se dokultivujete k postavení, kdy si rozumíte nebo se alespoň ctíte. Náš vztah s diskutujícím Pepou Řepou vskutku nebyl vzájemně adorující - ledascos jsme si pověděli..... když mi však poslal tento text, s potěšením jej zvu do prostoru, který mi byl aktuálně přídělen. Zvláště, když sama momentálně trávím svůj čas psaním traktátů České advokátní komoře, jak jsem úplně nevinnnnnnná, co se týká mého psaní "drobniček" a zvláště když se jedná o text, při kterém se nelze ubrániti i jistému pocitu závisti: safra - proč jsem to vlastně nenapsala já??

Ve středu slavil můj táta šestasedmdesát, což přivodilo členům jeho rodiny četné vrásky: co dát za dárek člověku, jehož jedinou vášní je práce a který, dle vlastních slov, nic nepotřebuje a nic nechce, protože „jsou to všechno krámy?“ Existuje však jedna věc, která sice není dar, ale kterou by si táta zasloužil: veřejné ocenění své práce formou vyznamenání. Protože metály nerozdávám já, ale pan prezident, nezbývá mi, než o ni pro tatínka dopsat, což tímto činím. A protože pléduji pro průhlednost vztahů i argumentů, předkládám svůj návrh i širšímu publiku.