Mf DNES

Soud ji potrestal za pěstování a kouření marihuany

Tábor - Když jednapadesátileté překladatelce Libuši Bryndové vloni prohledali táborští policisté dům a zabavili v něm zelené masti z konopí setého, netušila, že za pár měsíců stane před soudem.
Lidová léčitelka si včera za hlasitých poznámek v soudní síni vyslechla rozsudek: dva měsíce vězení, trest podmíněně odložený na rok. Podle táborského okresního soudu porušila zákon tím, že část svých výpěstků usušila a vykouřila.
V soudní síni, kde byla i místopředsedkyně Strany zelených Dana Kuchtová, to včera vypadalo jako na demonstraci. Lidé si donesli plakáty s odkazem na petici za legalizaci marihuany jako léku. Některé výroky svědků vyvolaly smích. Bryndová se totiž do maléru dostala díky dokumentu nazvanému Konopná paní, který o ní natočila vloni televize.
"Chodil jsem k ní pro mastičku. Pět let si babička léčila bércový vřed, potom se jí po týdnu začal hojit," tvrdil Ladislav Vosika ze Zlukova na Táborsku, kam se Bryndová přestěhovala z Prahy. Žena tvrdí, že konopí pěstovala pro léčebné účely už v Praze a tamní policie jí to tolerovala. Na Táborsku ale narazila.
"Dávala jsem lidem masti na klouby a občas jsem si i zahulila," uvedla žena. Usušené konopí kouřila z vodní dýmky. Léčila si tím astma a proceduru nazývala inhalací. Za rok vyrobila až tři sta litrů masti a zásobovala jí na sto lidí.
Žaloba přitom prokázala Bryndové vypěstování 29 rostlin konopí s obsahem 26 gramů zakázané drogy THC. Podle soudce Martina Prokopa žena nedostala trest za výrobu mastí, ale za kouření marihuany. 

Tábor - Léčba konopím trestná není, jeho kouření ano.
Soudce táborského okresního soudu Martin Prokop včera potrestal Libuši Bryndovou ze Zlukova, která si doma pěstovala konopí, ze kterého pro sousedy vyráběla masti na spáleniny a bolavé klouby. Jedenapadesátiletá překladatelka Bryndová však zároveň konopí inhalovala, léčila si tak astma.
Byla obžalována z nedovoleného držení a výroby drog a od soudu odešla s podmínkou.
"Nebyla potrestaná za výrobu mastí," uvedl soudce Martin Prokop, který zdůraznil, že Bryndová dostala podmínku za inhalování marihuanových cigaret.
Podobně rozhodl před časem i Nejvyšší soud, když odmítl potrestat ženu, která pěstovala konopí výhradně pro léčbu.
"Necítím vinu," prohlásila u soudu Bryndová. 

Karlovy Vary - Karlovy Vary chtějí ukončit soudní
spory, které vedou několik let proti firmám podílejícím se na rekonstrukci městského divadla. Šance, že v nich uspějí, je takřka nulová. Některé z nich už město dokonce prohrálo. Stažením žalob nebo nepodáním odvolání proti vyneseným rozsudkům chce magistrát ušetřit peníze vydané na soudní poplatky. Informovala o tom primátorka Veronika Vlková.
Město se soudí s osmi firmami, jež žalovalo za bezdůvodné obohacení se během prováděných prací. Takto měly Karlovy Vary přijít o desítky milionů korun. Obnova divadla v letech 1997 až 2000 si vyžádala kolem 270 milionů korun. "Ve třech případech bylo jednání pravomocně skončeno a žaloba zamítnuta. V dalších případech jsme proti rozsudku podali odvolání. Podle rozboru, který jsme si nechali vypracovat, je ale šance na úspěch minimální," řekla Vlková.
Z rozboru, který pro město připravila advokátka Klára Veselá-Samková, vyplynulo, že hlavním a v zásadě jediným důvodem neúspěchu města v soudních sporech byla úspěšně vznesená námitka promlčení případu ze strany žalovaných. 

Potomci českých továrníků žádají náhrady za znárodněný majetek. "Stát nám dluží," říkají

Je to úžasný nápad. V malé pražské dílně Jindřicha Waldese vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé patentky nahrazující knoflíky jsou světovým hitem. Píše se rok 1902 a dílna s pouhými čtyřmi zaměstnanci se okamžitě začne rozrůstat. Za čtyři roky už se staví v Praze-Vršovicích továrna. Vznikají filiálky: v Drážďanech, Varšavě, Londýně, New Yorku, Barceloně, Paříži...
Továrna má vlastní učiliště, vývojovou dílnu a mzdy jedny z nejvyšších v Rakousku-Uhersku. Financuje studijní, kulturní i sportovní instituce. Když Jindřich Waldes jede do Ameriky, vyfotografuje si na lodi americkou herečku, která si dá do oka patentku. Podle fotografie později slavný malíř František Kupka nakreslí obraz: Dáma s patentkou. Nebo také: Slečna Koh-i-noor, podle indického drahokamu. 

Potomci českých továrníků žádají náhrady za znárodněný majetek. "Stát nám dluží," říkají

Je to úžasný nápad. V malé pražské dílně Jindřicha Waldese vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé patentky nahrazující knoflíky jsou světovým hitem. Píše se rok 1902 a dílna s pouhými čtyřmi zaměstnanci se okamžitě začne rozrůstat. Za čtyři roky už se staví v Praze-Vršovicích továrna. Vznikají filiálky: v Drážďanech, Varšavě, Londýně, New Yorku, Barceloně, Paříži...
Továrna má vlastní učiliště, vývojovou dílnu a mzdy jedny z nejvyšších v Rakousku-Uhersku. Financuje studijní, kulturní i sportovní instituce. Když Jindřich Waldes jede do Ameriky, vyfotografuje si na lodi americkou herečku, která si dá do oka patentku. Podle fotografie později slavný malíř František Kupka nakreslí obraz: Dáma s patentkou. Nebo také: Slečna Koh-i-noor, podle indického drahokamu.
"Vím, že jsem potomek Waldesů, kteří založili továrnu a dali světu patentku," říká ve svém pražském bytě Jiřina Nováková. Čeká nyní na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který posuzuje její nároky na část vršovické továrny (a také obrazy včetně toho Kupkova). Předchozí soudní verdikt už dopadl v její prospěch (byl potvrzen její nárok na polovinu továrních budov i pozemků) a Nováková věří, že vyhraje definitivně.
Jenže vtip je v tom, že továrna už mezitím byla zprivatizována a je v soukromých rukou. "Pokud žijeme v právním státě a bylo něco státem prodáno, pak by se to přece vracet nemělo," říká ředitel Koh-i-nooru Pavel Bohumínský. Stejně jako Nováková čeká na verdikt soudu. "Jistotu do podnikání nám ta situace zrovna nepřidává," říká Bohumínský. Podle něj by měl do sporu zasáhnout stát a situaci řešit například vyplacením finančního odškodnění.
Přestože případ Koh-i-noor není typický, neboť šlo původně o židovský majetek zabavený už za okupace, s nároky na odškodnění za znárodnění se dnes hlásí další potomci českých podnikatelů. Paradoxně se odvolávají na Benešovy dekrety.

Veltrusy - V pískovně Zlosyň na Mělnicku se těží bez potřebných povolení. Vyplývá to ze závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv Otakara Motejla, který se situací v pískovně zabýval po upozornění obce.
"Podle předložených dokumentů podnikatel provozuje těžbu štěrkopísku včetně úpravy suroviny, a to v době, kdy nemá potřebná povolení ve vztahu k třídicí lince, nadzemní nádrži pohonných hmot a nakládání s vodami," píše ve zprávě Otakar Motejl.
Právě neoprávněné nakládání s podzemními vodami vadí městu Veltrusy. Jeho advokátka Klára Veselá Samková se na Otakara Motejla obrátila s kritikou postupu úřadů při povolení těžby společnosti České štěrkopísky. "Firma těží písek, ač k tomu nemá potřebné povolení týkající se čerpání vody. Tím může nenávratně poškodit hladinu podzemních vod, již tak ohroženou tím, že jde o záplavové území," uvedla advokátka. Upozornila na to, že tak společnost činí i přesto, že s ní stavební úřad a Česká inspekce životního prostředí vede správní řízení. "Stavební úřad zjistil závažná pochybení a inspekce také potvrdila protiprávnost některých činností během těžby," podotkla Klára Veselá Samková. Podle starosty Veltrus Bronislava Havlína je právě spodní voda důvodem, proč obci těžba vadí. Lidé se obávají, že by se situace s vodou mohla ještě zhoršit.
Pochybení úřadů potvrdil i Otakar Motejl. Pokračování na str. C2 Těží písek, i když nemají povolení

 "Jediný možný zdroj vody, tedy podzemní voda, nebyl nikdy komplexně posuzován," píše ve svém stanovisku Otakar Motejl.
Upozornil na to, že nedílnou součástí posuzování vlivu stavby na životní prostředí mělo být i povolení těžby štěrkopísku ve vztahu k trvalé udržitelnosti čerpání přírodních zdrojů.
Podle něj je nutné ukončit vodoprávní řízení a řízení o dodatečném povolení staveb. Město nyní čeká, jak tato řízení dopadnou. Těžařskou firmu se nepodařilo kontaktovat.

Veltrusy - V pískovně Zlosyň na Mělnicku se těží bez potřebných povolení. Vyplývá to ze závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv Otakara Motejla, který se situací v pískovně zabýval po upozornění obce.
"Podle předložených dokumentů podnikatel provozuje těžbu štěrkopísku včetně úpravy suroviny, a to v době, kdy nemá potřebná povolení ve vztahu k třídicí lince, nadzemní nádrži pohonných hmot a nakládání s vodami," píše ve zprávě Otakar Motejl.
Právě neoprávněné nakládání s podzemními vodami vadí městu Veltrusy. Jeho advokátka Klára Veselá Samková se na Otakara Motejla obrátila s kritikou postupu úřadů při povolení těžby společnosti České štěrkopísky. "Firma těží písek, ač k tomu nemá potřebné povolení týkající se čerpání vody. Tím může nenávratně poškodit hladinu podzemních vod, již tak ohroženou tím, že jde o záplavové území," uvedla advokátka. Upozornila na to, že tak společnost činí i přesto, že s ní stavební úřad a Česká inspekce životního prostředí vede správní řízení. "Stavební úřad zjistil závažná pochybení a inspekce také potvrdila protiprávnost některých činností během těžby," podotkla Klára Veselá Samková. Podle starosty Veltrus Bronislava Havlína je právě spodní voda důvodem, proč obci těžba vadí. Lidé se obávají, že by se situace s vodou mohla ještě zhoršit.
Pochybení úřadů potvrdil i Otakar Motejl.

"Jediný možný zdroj vody, tedy podzemní voda, nebyl nikdy komplexně posuzován," píše ve svém stanovisku Otakar Motejl.
Upozornil na to, že nedílnou součástí posuzování vlivu stavby na životní prostředí mělo být i povolení těžby štěrkopísku ve vztahu k trvalé udržitelnosti čerpání přírodních zdrojů.
Podle něj je nutné ukončit vodoprávní řízení a řízení o dodatečném povolení staveb. Město nyní čeká, jak tato řízení dopadnou. Těžařskou firmu se nepodařilo kontaktovat.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední čechy (střed)