Vzkaz pro účastnice mých „mentorských kruhů“ na Equal Pay Day 2017

Vážené a milé účastnice mého „mentoringu“ na BPW

(Business and professional women, viz http://bpwcr.cz/o-nas/) – Equal Pay Day 2017!!!

Především dovolte, abych vám každé poděkovala, že jste mi dala svou důvěru a přihlásila se k „mému“ stolu. Vnímám to tak, že vy, které jste za mnou přišly, jste měly dojem, že bych pro vás mohla být užitečná a mohly jste se něco ode mne dozvědět – a doufám, že jsem alespoň částečně tato vaše očekávání splnila.

Chtěla bych vás také požádat ještě jednou o omluvu za to, že ne na každou z vás se dostalo s vaším životním příběhem – jak vidět, tak v time managementu mám ještě co zlepšovat. Avšak každý příběh každé z vás je jedinečný, a to i navzdory tomu, že se v mnoha bodech tak překrývají… Jedinečné je totiž prožívání vnitřního života každou z vás a to nejde tak říkajíc okecat. Román „Anna Karenina“ začíná tvrzením, že „rodiny jsou šťastné všechny stejně, ale nešťastné jsou každá svým vlastním jedinečným způsobem“. Já si myslím, že to není až tak pravda. Myslím, že způsob, kterým jsme nešťastné, je velmi obdobný a bolí nás stejné věci – některou více, některou méně, ale v zásadě nám všem jde o totéž – totiž o to, aby svět – a to v úzkém slova smyslu naší rodiny a pracoviště, i širokém slova smyslu celého světa – fungoval a aby každý mohl láskyplně využívat potenciálu, který nám každému/každé je dán.

(Připomínám: mužský rod v češtině je zobecňujícího charakteru, tedy pod pojmem „pošťák“ myslí se pošťák i pošťačka, zatímco ženský rod je specifického charakteru a pod pojmem „pošťačka“ se rozhodně nemyslí pošťák… Takže se neobávejte využívat pouze mužský rod, nikoliv „každému/každé“, což jsem uvedla jako blbej příklad. Užívání mužského rodu ve zevšeobecňujícím generálním popisu je gramaticky správně, nebudujte falešný feminismus.)

Když se toto využívání vlastního, ale i cizího – zejména osob nám blízkých – potenciálu nedaří, jsme z toho nešťastné a máme dojem, že za to můžeme. Což není pravda….

Tématem našeho setkání bylo „Speciál pro ženy s fobií z vlastní nedokonalosti“ a připomínala jsem vám, že za svůj osud můžeme pouze z 1/4, protože totiž pouze z 1/4 můžeme ovlivnit to, co se s námi děje… Pro ty, které mi nevěřily (a takové byly), posílám svůj starší článek na toto téma

http://www.zrcadleni.cz/klicove-faktory-uspechu

Když jej nyní pročítám, asi 8 let poté, co jsem jej skutečně napsala, je zde přece jen pár drobností, které bych změnila. Myslím si totiž, že s tím talentem a intelektem to není tak horké. Ba může to být těžce kontraproduktivní. Z Gaussovy křivky plyne, že IQ nad 130 má pouze 2 % obyvatel (viz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Inteligen%C4%8Dn%C3%AD_kvocient),

k tomu je nutno přidat ještě jednu informaci, totiž, že rozdíl v IQ větší než 30 bodů vede ke ztrátě vzájemného porozumění. Jinými slovy, lidé s rozdílem IQ větším než 130 nesdílí společný svět, společnou realitu. Nerozumí si. Řada těch nadaných s IQ nad 130 si vůbec neuvědomí, v čem je jejich problém a stávají se z nich podivíni, neschopní komunikace s okolím, notoričtí stěžovatelé a zejména lidé, kteří vůbec nejsou schopni svůj potenciál využít – protože jim nikdy nikdo neřekl, v čem jejich problém spočívá.

S tím také koresponduje fakt, že cca 30 % nadaných jedinců s IQ nad 130 nedosáhne ani maturity…

No a žijte s takovým člověkem… což bylo téma, které se nám otevřelo při odpoledním setkání

Před časem jsem se otázkou nadání zabývala i ve svém článku http://www.zrcadleni.cz/nadani-jako-postizeni/ a nyní je asi správná doba, abych obě problematiky zfúzovala

V článku „Klíčové faktory úspěchu“ jsem napsala, že faktory, přinášející úspěch jsou tyto: Talent, píle, příležitost daná náhodou a příhodný čas. Nyní je již zřejmé, že i ten talent může být… kontraproduktivní.

Od doby, kdy jsme se viděly, jsem navíc ještě dostala do rukou drobnou knížku, kterou doporučuji vaší pozornosti: Jana Nikitin, Marie Hennecke a kol., „Nevěřte tvořivým a dalších 99 psychologických výzkumů“. Je v ní článek o psychologickými testy popsaném „syndromu čestného podvodníka“. Je popisován jako pocit „intenzivní intelektuální a profesní (a k tomu bych přidala i osobní) falešnosti u vysoce nadaných osob.“ Navzdory nadprůměrným úspěchům se totiž takoví lidé nejenom že považují za nedostatečné, ale navíc své úspěchy přisuzují nenadálému štěstí, náhodě nebo nízkým očekáváním nadřízených. Osoby trpící „syndromem podvodníka“ se obávají, že budou odhaleni jako podvodníci – kterými ovšem vůbec nejsou; jen prostě díky svému intelektu vyhodnotili očekávání ostatních kontra své vlastní přičinění nesprávně. Řekla bych, že jim schází referenční bod, co je „normální“. Takoví lidé mají deprese, úzkostné stavy a tento pocit „podvodníka“ jim zcela brání ve využití jejich potenciálu.

Takže tímto se už dostáváme do úplného zmatku, kdy se zdá, že nefunguje vůbec nic…

Opak je pravdou. Funguje VŠECHNO. Není pravda, že „jen výsledky hovoří“. Neboť se ptám – co je výsledek? Každý jeden nepatrný okamžik, jedno ťuknutí na klávesnici, jeden foton činu – i to je čin… i to je výsledek. Každá z nás jich dělám tisíce denně. A tisíce denně jich NEuděláme. Proč? protože přece víc už nemůžeme… Je málo věcí, které můžeme skutečně udělat: můžeme zachovat si odstup vůči svým vlastním činům. Můžeme s laskavostí přijmout svá omezení, své nedokonalosti, můžeme přemýšlet a rozvažovat o skutečných motivech svého jednání a oprostit je od falešných záminek. A na závěr můžeme dospět k tomu asi nejvíc, čeho můžeme dosáhnout. Vyřknout totiž ta slova, která jsou nyní společenským tabu: MOHL BYS MI, PROSÍM, POMOCI???

Přeji vám, abyste se naučily tato slova vyslovovat s lehkostí, samozřejmostí a klidem v duši.

srdečně, Vaše, Klára

P.S.: V odpolední skupině se našly takové, které projevily zájem o další setkání se mnou právě na téma nadání/podivínství a jak s ním žít. Kdo byste se se mnou chtěly potkat na témata, která jsme nakously, a to i dříve než na příštím Equal Pay Day, napište mi. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří o sobě tvrdí, že jsou „kouči“, „mentory“ případně „zasvěcenými“ či „vědmami“ nic z toho já skutečně nejsem. Jsem však přesvědčená o tom, že společnými silami jsme schopny dojít k relevantním závěrům, které zlepší život nás všech. Klára

(převzato ze soukromého blogu zrcadleni.cz)