soudci

Poslanci a vláda nestojí prý za nic. Za co stojí naši soudci?? Aneb pár ne příliš příjemných dat z veřejně dostupných zdrojů……

vydalo Občanské sdružení Europlatform (www.europlatform.cz), Voršilská 10, 110 00 Praha 1.
ISBN: 978-80-254-1409-5 v lednu 2008

Jsou skutečně soudci z jiné planety?? zdá se....Když moje maminka – středoškolská profesorka češtiny s téměř čtyřicetiletou praxí – někoho vyvolá na zkoušení, nemusí dotyčný snad ani nic říkat. Máma tvrdí, že úroveň jeho znalostí pozná už podle toho, jak vstává z lavice a známku může napsat dřív než oběť otevře pusu.

Když moje maminka – středoškolská profesorka češtiny s téměř čtyřicetiletou praxí – někoho vyvolá na zkoušení, nemusí dotyčný snad ani nic říkat. Máma tvrdí, že úroveň jeho znalostí pozná už podle toho, jak vstává z lavice a známku může napsat dřív než oběť otevře pusu.

Nedávno jsem se probírala starými diáři a zjistila jsem, že mám na kontě dobrých 2000 soudních stání. Analogicky ke zkušenostem své matky bych měla být schopna poznat takřka ode dveří jak který soud dopadne…..

V současné době se stále častěji diskutuje otázka reformy soudnictví. Co je důvodem toho, že práce soudců je nejen širokou veřejností, ale i odbornými kruhy vnímána jako nedostatečná, pomalá, nespolehlivá a nevypočitatelná?? Důvody se shledávají různé. Nedostatek administrativních pracovníků soudů, nedostatek technického a zejména počítačového vybavení soudů, nedostatek soudních místností i kancelářských prostor soudů. Kupodivu snad žádná kritika nesměřuje k soudcům samotným. Ti jsou většinou prezentováni jako oběti výše popsaných poměrů, na jejichž základě jsou nespravedlivě nařknuti ze všech nedostatků, kterými soudy trpí.

Aniž by to vzbudilo nějaký rozruch či pozornost, nemine den, kdy by hlavní televizní zprávy i noviny nereferovaly o nějakém soudním případu. Justice – a tím i soudci – se stali každodenním a pravděpodobně jedním z nejrozšířenějších témat země. Proč rozhodli tak a proč ne onak?? Výroky soudů rozebírají občané v tramvajích i odborné časopisy, aniž by si uvědomili, že justice se stala fenoménem doby. Nejen moc zákonodárná – Parlament – nejen moc výkonná - vláda – se těší palcovým titulkům, ale i moc soudní. Rozdíl je jeden a podstatný: zástupce moci zákonodárné volíme na čtyři, respektive šest let. Moc exekutivní vyplývá z rozložení politických sil a déle než pětiletého – což platí pouze v případě prezidenta republiky – panování se od ní nedočkáme. Soudci jsou jmenováni doživotně a to způsobem, do kterého běžný občan nemá reálnou šanci zasáhnout, vůbec ji ovlivnit.