Štrasburk

Moderátor

Moderátor
Letité spory kolem regulace nájmů zdaleka nekončí. Majitelé domů, kteří si stěžují na ekonomické ztráty, poslali do Štrasburku k Evropskému soudu pro lidská práva na pět tisíc žalob. Jejich spor s českým státem ale zřejmě nebude hned tak vyřešen. A nejen kvůli tomu, že Sdružení nájemníků zpochybňuje formální stránku žalob.

Autor
Šance na vítězství státu ve sporu s majiteli domů se zvýšila. Tvrdí to alespoň předseda Sdružení nájemníků Stanislav Křeček. Většina stížností, které podali majitelé domů, je podle něj špatně vyplněna.

Stanislav Křeček (ČSSD), poslanec, předseda Sdružení nájemníků:
Naprostá většina těchto písemností nemá charakter stížnosti, tak jak to vyžaduje jednací řád Evropského soudu pro lidská práva.

Klára Veselá Samková, právní zástupkyně majitelů domů:
Ty takzvané dotazníky jsou plné moci a jsou ve stížnostech vyplněny veškeré údaje, které Evropský soud pro lidská práva vyžaduje.

Autor
Zástupci Sdružení nájemníků dnes poprvé připustili, že nárok na odškodnění by mohli mít ti majitelé domů, kteří o ně nikdy nepřišli, a přesto se v nich platí regulovaný nájem. Jenže takových případů je velice málo. Naopak stížnosti majitelů, kteří dům získali až po roce 92, jsou podle Sdružení nájemníků neodůvodněné. Regulované nájemné tam už platilo a nový majitel to věděl.

Stanislav Křeček (ČSSD), poslanec, předseda Sdružení nájemníků:
Každý, kdo si opatřoval tuto nemovitost, ať už restitucí, koupí, vydražením nebo dědictvím, tak samozřejmě věděl, do jakých práv vstupuje, a byl povinen tato práva respektovat.

Autor
Majitelé domů chtějí po státu vysoudit 50 miliard korun za to, že kvůli regulaci nájemného přicházejí o zisk ze svých nemovitostí. Štrasburský soud vybral z českých stížností čtyři případy, které měly být modelové pro celou kauzu. Jenže jeden ze stěžovatelů zemřel a další žalobu stáhl. Soud teď musí vybrat jiné dva případy. Pro české majitele domů to znamená oddálení rozhodnutí soudu minimálně o rok.

Klára Veselá Samková, právní zástupkyně majitelů domů:
Tento výběr významným způsobem nahrál ve prospěch České republiky, protože se nejedná o případy zcela typické.

Miroslav Kalous, náměstek ministra pro místní rozvoj:
To je záležitost Evropského soudu pro lidská práva. Česká republika je povinna zpracovat stanovisko.

Autor
Materiál, podle kterého bude stát postupovat při obhajobě u Evropského soudu, má zítra projednat vláda. Do konce roku totiž musí být odeslán do Štrasburku.

Spor, ve kterém chtějí majitelé domů od českého státu 50 miliard korun, se u štrasburského soudu zřejmě protáhne - dokonce až o několik let.

Může továrník Tomáš Baťa vysoudit na České republice miliardy?

Poté, co byl jeho strýc Jan A. Baťa posmrtně rehabilitován, majitel obuvnického impéria prohlásil: "Máme zájem o to, aby nám byla vyplacena náhrada, jak byla podle Benešových dekretů slíbena."

Před více než třemi lety podal kvůli tomu žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Stát ale může zůstat v klidu; Baťovy šance se blíží k nule.

Důvodů je několik. Za prvé precedenty štrasburského soudu, za druhé Baťova dosavadní pasivita, za třetí jeho mírně řečeno nejasný vztah ke strýcovu majetku. Nemluvě o tom, že český stát už se vůči Tomáši juniorovi zachoval poměrně velkoryse: majetek vrátil bez zjevného nároku na restituce.

Štrasburský soud nechává nápravu poválečných křivd na vůli jednotlivých států. Z principu se nezabývá případy, které vznikly před přistoupením České republiky k Evropské úmluvě o lidských právech (1992), natož před podpisem samotné úmluvy (1950, platit začala o tři roky později).

Se svými žalobami proti poválečným Benešovým dekretům už proto ve Štrasburku neuspěli šlechtici de Walderode, Harrach nebo Lichtenstein.

Vedle toho je tu druhá zásadní věc, na kterou důrazně upozorňují internetové stránky Rady Evropy: "Aby stížnosti byly přijatelné, musí žadatelé prokázat, že vyčerpali všechny opravné prostředky dostupné ve státě, v němž k údajnému poškození došlo, a žádost podat do šesti měsíců od konečného rozhodnutí soudu."

Tomáš junior však žádnou žalobu o odškodnění nikdy nepodal. Takový případ chybí i v databázi verdiktů Ústavního soudu.

Skupina advokátů zastupujících lidi postižené Benešovými dekrety ve svých klientech stále živí naději. Právnička Klára Veselá-Samková například v novinách tvrdí, že na české spory se může vztahovat předloňský štrasburský rozsudek ve věci Broniowski vs Polsko a že země se reálně ocitne "poblíž státního bankrotu". Jenže nemůže a neocitne.

Kdepak státní bankrot

Oč šlo? Babička Jerzyho Broniowského patřila k více než milionu Poláků, kteří po válce museli opustit území zabraná Stalinovým SSSR. Za svůj pozemek s domkem v dnešním ukrajinském Lvově měla právo na náhradu. Tento nárok potvrdilo Polsko zákonem, a to - což je podstatné - na sklonku komunismu (1985) i po něm (1997). Varšavská vláda však nechtěla blokovat půdu donekonečna, práva pana Broniowského a dalších asi 80 tisíc zbylých žadatelů proto podvázala spoustou podmínek. Polský Ústavní soud dotlačil vládu aspoň k peněžnímu odškodnému ve výši 20 procent původní ceny. To schválil i Štrasburk.

Rozdíl oproti Baťovi je jasný: v Polsku se napravovala újma vzniklá po roce 1989, nikoli po válce. Tomáš junior by musel najít nějakou křivdu, jaká se mu stala nyní. Jako se to povedlo dědicům továrníka Otty, majitele rakovnické Rakony. Firma byla znárodněna podle Benešových dekretů coby podnik s více než 150 zaměstnanci a v roce 1991 ji koupil americký Procter & Gamble. Stížnosti dědiců byly marné, i když soudy připustily, že dekrety možná byly tenkrát použity protiprávně, protože počet zaměstnanců Rakony kolísal. Ústavní soud věc před jedenácti lety uzavřel s tím, že dekrety platí; nadto citoval další archivní listiny, podle nichž se dekrety vztahovaly na Rakonu právem. Ottovi dědicové měli mazaného advokáta, takže v roce 2000 vysoudili aspoň ve Štrasburku odškodné za neférový proces, protože se prý nemohli k "novým" důkazům vyjádřit. Dostali pouhých 10 milionů korun. Čili žádné miliardy, žádný státní bankrot.

A pokud jde o dodatečné vyplácení náhrad za znárodněný majetek, jak o tom neurčitě mluvil Benešův dekret č. 100? V 90. letech se je pokusilo vysoudit několik rodin, třeba potomci továrníka Jana Páchla, bývalého vlastníka továrny v Praze-Modřanech (po roce 1989 ji koupily Danone a Nestlé). Podle Hospodářských novin ze září 2003 shledal i odvolací soud tyto šedesát let staré nároky dávno promlčenými.

Špinavé rodinné prádlo

Tomáš junior má ještě jednu právní potíž: v znárodněné firmě oficiálně nevlastnil ani akcii, patřila stoprocentně jeho strýci Janovi.

Tomášova "kanadská" větev rodiny byla s Janovou "brazilskou" celá desetiletí ve sporu. "Celé obludné pronásledování, kterému byl Jan Baťa podroben, bylo z iniciativy, se souhlasem a aktivní účastí pana Tomáše J. Bati," stojí v předloňském prohlášení Janových vnuček pro českou veřejnost. "Dospěli jsme k názoru, že jediný motiv, když se vyjadřuje nebo pokouší se o nějakou činnost, která vypadá, že je ve prospěch Jana Bati nebo pro jeho rehabilitaci, je pouze osobní marketing, aby získal nějaké výhody, což bylo jeho neustálé chování během posledních šedesáti let." Tomáš junior a jeho matka později baťovské impérium ovládli. Ve vleklé právní bitvě argumentovali tím, že převod na Jana byl fiktivní a předstíraný. Strýcova právní pozice přitom byla ztížena jeho odsouzením v Československu. Výtečně informovaný historik Zdeněk Vašíček v roce 1992 v obsáhlém článku pro týdeník Respekt (zjevně měl přitom přístup k dokumentům Pithartovy vlády) píše, že rodina to u cizích soudů vysvětlila snahou vyhnout se obrovské dědické dani po smrti Tomáše-zakladatele. "Staví-li nyní Tomáš Baťa své nároky na tvrzení, že je právoplatným majitelem," napsal Zdeněk Vašíček, "automaticky se přiznává k tomuto přestoupení zákona. Neměl by proto ještě před započetím jednání složit onu daň (včetně úroků), aby tak dokumentoval své nároky?"

Obchodník vs gentleman

Na rozdíl od svého otce a strýce má Tomáš junior vztah k zemi velmi nesentimentální. Už citovaný historik Vašíček se podivil, že například nepodporoval československý exil. Když v roce 1997 postihly Moravu povodně, obyvatelé Otrokovic čekali na Baťův přílet s velkými nadějemi: jeho otec kdysi postiženou čtvrť stavěl (dnes tam stojí jeho socha). Tomáš junior prošel ulicemi a vzkázal, že od něj nic čekat nemají, možná pošle vyplavené škole nějaké počítače. A když v roce 1999 krachovala Nadace Bohemiae, jež měla "šířit dobré jméno České republiky ve světě", Tomáš Baťa - který se uvolil dělal předsedu správní rady - nehnul prstem. Jak vysvětlil po dvou letech v Týdnu: "Bohužel to skončilo, protože nikdo si ten provoz netroufal podporovat." Česká republika se vůči němu chovala nepoměrně velkoryseji. A to přesto, že restituční zákony nemohly Tomáši juniorovi vrátit baťovský majetek: za prvé se vztahovaly na fyzické, nikoli právnické osoby, za druhé akcionářem firmy Baťa byl podle práva Jan, za třetí majetek zabavil stát už před únorem 1948.

Pithartova vláda nicméně udělala gentlemanské gesto. Tomáš junior mohl bez soutěže odkoupit síť nejlepších prodejen podle své volby, včetně domu na pražském Václavském náměstí, za 30 milionů korun, tedy "za hubičku". Znárodněné továrny vložil stát do podniku Baťa-ČSFR, jejž Tomáš junior postupně odkoupil za účetní hodnotu - 817 milionů. A samozřejmě restituoval majetek po matce, dům v Praze, vilu ve Zlíně a 2800 hektarů lesů na Vsetínsku.

Přesto nikdy nebyl spokojen, podle svých představ měl strýcův majetek dostat zadarmo - v návrhu smlouvy pro Pithartovu vládu chtěl celý monopolní obuvnický průmysl v Česku, přičemž 51 % akcií by dostal zadarmo, jen za své "know-how", a nezavazoval by se ani k minimálním investicím.

V srpnu 2001 si postěžoval v časopise Týden: "Smlouva už byla dodělaná a už jsme měli na cestě lidi z celého světa, abychom začali přebírat podniky do našeho vedení.

Najednou v noci přišel nějaký americký advokát, který přesvědčil dotyčné politiky, aby to nedělali." Toho advokáta by možná vláda mohla najmout zas.

Česko se může dostat do ekonomicky neúnosné situace, říká advokátka Klára Veselá-Samková.

* LN Jakou šanci má Tomáš Baťa nebo další členové rodiny na vyplacení odškodného za majetek, který jim stát zabavil po druhé světové válce?

Podle mého názoru velmi reálnou. Česká republika má celou řadu systémových právních problémů, které ji jsou schopny zavést do naprosto ekonomicky katastrofálního postavení. A může si za to sama, protože nedodržuje právo a zákony. Podle mne je zde velká šance, že to dopadne podobně jako v Polsku v kauze Broniowski. Po druhé světové válce zabral Sovětský svaz východ Polska a v polských zákonech byla zakotvena povinnost vyplatit náhrady za majetek, který zůstal za hranicemi. Evropský soud na základě těchto faktů rozhodl, že Polsko má povinnost se s tímto pánem vypořádat. Soud ovšem uznal, že vzhledem ke všem okolnostem nemůže jít o celou částku, a tak mu bylo přiznáno zhruba 20 procent majetku.

* LN Myslíte tedy, že stížnost Tomáše Bati ve Štrasburku by mohla dopadnout stejně?

Ano. V Benešových dekretech je napsáno, že se znárodňuje za náhradu. Nikdo už ale nevypracoval prováděcí předpisy, jak to konkrétně zařídit. Dokonce existuje jeden rozsudek Městského soudu v Praze, ve kterém soud ministerstvu financí nařídil, aby tyto prováděcí předpisy dodatečně vypracovalo. Je to zhruba čtyři nebo pět let. Nadřízený soud to ale zrušil a nyní to putuje směrem k Ústavnímu soudu. Podle mne je to buď tak, že celé Benešovy dekrety neplatí a pak bylo celé znárodnění protiprávní, nebo platí, ale pak platí i ta povinnost odškodnit. Z toho není úniku.

* LN Je ale otázka, zda je Tomáš Baťa oprávněnou osobou. Neměli by o odškodné žádat potomci Jana Antonína Bati?

Já jsem se o tento případ zajímala a doneslo se mi, že obhajoba Česka spočívá na tom, že znárodněný majetek byl Jana Antonína, a ne Tomáše. Jana Antonína Baťu ovšem nyní soud rehabilitoval a jeho potomci se mohou začít domáhat úplně téhož.

* LN Může se to týkat i jiných podnikatelů?

Ano. Celkem bylo znárodněno několik desítek tisíc podniků.

Tomáš Baťa junior chce požádat o náhradu znárodněného majetku v roce 1945. Politici se shodují, že může dostat jako odškodnění za majetek zabavený jeho rodině v roce 1945 pouze peníze, nikoliv nemovitosti.
Tomáš Baťa zatím nezveřejnil, jak velkou náhradu si od České republiky představuje. Oficiální žádost ještě nepodal.
Podle místních politiků je odškodnění rodiny Baťů záležitostí výhradně českého státu, která se města nebo kraje netýká.
Neobávají se proto, že by se na případných náhradách měly magistrát nebo Krajský úřad podílet. "Pokud pan Baťa říká, že rodina bude požadovat odškodnění, pak asi své nároky bude směřovat na stát," myslí si hejtman Libor Lukáš.
"Odškodnění rodiny Baťů se netýká města. Nebojíme se, že bychom museli něco vracet," uvedl tajemník zlínského magistrátu Zdeněk Mikel.
Baťové přišli o továrny a další majetek v tehdejším Československu v roce 1945, kdy došlo v zemi k znárodnění, tedy masivnímu převodu soukromého majetku do státního vlastnictví.

Baťa: Na náhradu máme nárok
Benešovy dekrety zaručovaly majitelům znárodněného majetku náhrady v tržní ceně. Baťové ale nedostali nic, protože Jan Antonín Baťa byl v roce 1947 odsouzen k patnácti letům vězení za to, že se veřejně nepřihlásil
k odboji proti nacismu.
Letos v listopadu česká justice verdikt Národního soudu zrušila a jméno Jana Antonína Bati očistila. Tím umožnila Tomáši Baťovi žádat o odškodnění za znárodněný majetek.
"Máme zájem na tom, aby nám byla vyplacena náhrada, jak byla slíbená podle Benešových dekretů," řekl česko-kanadský podnikatel, který je synovcem Jana Antonína Bati.
Své prohlášení zatím Tomáš Baťa nepodložil konkrétním krokem. Ministerstvo spravedlnosti dosud nedostalo žádnou oficiální žádost o odškodnění za znárodněný majetek.
O výši náhrady, kterou by mohli Baťové dostat, se zatím jen spekuluje. Podle některých odhadů dosahovala hodnota jejich majetku v době znárodnění až padesáti miliard korun.
Kromě rozsáhlého továrního areálu rodinný klan vlastnil i kolem dvou tisíc dělnických domků, prodejny, hotely, školy, zámky nebo administrativní budovu, známou jako "jednadvacítka", ve které dnes sídlí krajský úřad. Podle odhadců je její současná hodnota kolem sedmi set milionů korun.
Zlínská radnice soupis bývalého majetku rodiny Baťů nemá. "Nikdy ho ani neměla," ujistil Mikel.
Domoci se práva na odškodnění za znárodněný majetek se Tomáš Baťa snaží i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tam Tomáš Baťa zažaloval Českou republiku před třemi roky.
Podnikatel požaduje, aby soud rozhodl o povinnosti státu zaplatit náhradu za znárodněný majetek. Tu stanovují Benešovy dekrety, nikdy ale nebyly vypracovány ani prováděcí předpisy.
Baťovou žalobou se má evropský soud údajně zabývat v nejbližší době. V minulosti už v podobné kauze rozhodoval.
Jerzy Broniowski žaloval Polsko o náhradu škody za majetek, o který přišel při posunutí hranic státu ve prospěch SSSR po druhé světové válce. Evropský soud jeho nárok uznal za oprávněný a Polsko bylo odsouzeno zaplatit náhradu.
Kromě Bati se na Evropský soud pro lidská práva obrátili i potomci dalších českých podnikatelů, jejichž majetek byl znárodněn a kterým nikdy nebyla vyplacena náhrada. "Odškodnění bychom se měli dočkat nejen my, ale také všichni ostatní," je přesvědčený Baťa.
Pokud by stát skutečně musel náhrady platit, dostal by se podle odhadů některých advokátů do značných problémů. Tvrdí to například Klára Veselá-Samková, která některé z podnikatelů ve Štrasburku zastupuje. Podle ní by se Česká republika dokonce ocitla blízko státního bankrotu.

Peníze pro Baťu? - Po očištění svého jména žádá rodina odškodnění za znárodněný majetek

Tomáš Baťa si stěžuje na Česko ve Štrasburku. Továrny vrátit nechce, jde mu o odškodné za podniky zabavené při poválečném znárodnění. Stejně mohou postupovat i další lidé.
PRAHA Továrna Svit ve Zlíně, dům na Václavském náměstí v Praze nebo koželužny v Otrokovicích.
To všechno patřilo před válkou rodině Baťů. Pak domy a továrny sebral stát. Na tom se zřejmě nezmění nic ani v budoucnosti. Přesto Česku hrozí, že zaplatí miliardy. Tomáš Baťa usiluje o napravení křivdy už léta. Nedávno naznačil, že mu nejde o návrat továren, ale o vyplacení odškodného. Na kolik miliard by to stát přišlo, lze jen hádat.
S realitou mohou být Češi konfrontováni velmi brzy. Tomáš Baťa totiž předloni podal na Česko stížnost ve Štrasburku a nyní čeká, zda ji Evropský soud přijme a bude se jí zabývat.
Podobně jako Baťa by přitom mohli postupovat i další podnikatelé, kteří přišli během poválečného znárodnění o majetek. "Tomáš Baťa je v tomto ohledu nejdál. Ostatní se mohou řídit podle něj. Odhaduji, že znárodněno mohlo být po válce 50 až 100 tisíc podniků," říká advokátka Klára Veselá Samková, zastupující několik klientů, kteří přišli po válce o majetek. To by pro Česko zřejmě znamenalo mnohamiliardovou ztrátu. Advokátka dává Baťovi velkou šanci. "V Benešových dekretech je napsáno, že se znárodňuje za náhradu. Nikdo už ale nevypracoval prováděcí předpisy, jak to konkrétně zařídit," vysvětluje Veselá-Samková. Podle ní stát Baťu a další podnikatele poškodil, když jim za zabavený majetek nedal náhradu.
Odborník na ústavní právo Vladimír Balaš považuje takovou právní konstrukci za realistickou, připomíná ale, že Štrasburk nemusí případ vůbec řešit. "Je tady otázka, zda to neodmítne pro nedostatek pravomoci. Je to věc, která se stala předtím, než se Česká republika stala smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech," říká Balaš. Baťa by ale podle něj měl nejdříve vyčerpat všechny možnosti u českých soudů. Za možnou považuje i mimosoudní dohodu mezi rodinou a Českem.
Skeptický je bývalý ústavní soudce Vladimír Klokočka. "Úplně konkrétní odpověď vám nedám. Vidím to spíše skepticky. V žádném případě není šance získat plnou náhradu," myslí si Klokočka.
Kdy se bude Evropský soud (ES) zabývat Baťovou stížností, není jasné. "Stížnost byla podána, ale zatím o její přijatelnosti rozhodnuto nebylo. Osobně se domnívám, že soud zohlední věk pana Bati a bude rozhodovat relativně brzo," řekl LN Vít Schorm, vládní zmocněnec pro zastupování Česka u ES.
Jestli se Baťové obrátí i na české soudy, je otázka. "Pan Baťa bude nyní jednat o tom, co je třeba udělat. O žalobě nebo podobném kroku se zatím rozhodně nemluvilo," říká mediální zástupce Tomáše Bati Jindřich Lacko.
Vše komplikují vztahy v obuvnické rodině. Ani odborníci se totiž neshodnou, jestli by měl o znárodněný majetek žádat Tomáš Baťa, nebo potomci jeho strýce Jana Antonína. Právě jemu byl majetek po válce, jakožto kolaborantovi, zabaven. Jan Antonín byl ale nedávno rehabilitován. Po válce ho totiž národní soud označil za kolaboranta ryze účelově.

Foto popis: Mladý Tomáš Baťa se strýcem Janem Antonínem krátce po pohřbu svého otce Tomáše, tragicky zahynuvšího při leteckém neštěstí v roce 1932. Na základě poslední vůle přezal vedení celé firmy Jan Antonín. Po válce spolu vedli dlouholetý soudní spor o vlastnictví zahraničních poboček společnosti Baťa, který Jan Antonín po 15 letech vzdal.
Foto popis: Firmu Baťa založili v roce 1894 sourozenci Anna, Tomáš a Jan A. Baťovi. V roce 1908 se stal jediným majitelem Tomáš.

A kdo bude další? Proč zrovna on? I za správnou věcí se může skrývat velká lumpárna.

Včera byl publikován rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém Česká republika opět jednou prohrála. Bylo to poprvé, kdy ve věci proti České republice rozhodnul Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Tiskový odbor Minsterstva spravedlnosti k tomu vydal tiskovou zprávu, kterou uveřejnil na svých webových stránkách. Přesto si žádný informační server této události nevšimnul.

EURO: Zastupujete u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku přibližně 4500 subjektů, které se domáhají odškodnění na ČR kvůli přetrvávající regulaci nájemného. Proč je dle vás pro žalující stranu kromě finanční stránky tento problém tak citlivou záležitostí?