Ústecký deník

Lochneská příšera a Červeňákovi - jsou dvě témata, která jsou zaručeně nekonečná. První téma představuje lidskou touhu po tajemnu ve Skotsku. Druhé téma je příkladem naprosté otrlosti, a také drzosti. Jak víme, už je to dávno, v únoru 1993 se odstěhovali Červeňákovi na Slovensko a město jim na jejich žádost cestu zaplatilo. Jenže ouha, na Slovensku je ale nikdo nečekal. Vrátili se zpět do Čech, do jimi samými odvrženého Ústí. A hned chtěli zpět byty, které vybydlené odevzdali městu. Radnice nebyla padlá na hlavu a žádné byty jim ke zdevastování nechtěla dát. Proto začali město vydírat, že prý byli z Ústí vyhnáni. Trvalo 11 let, než Červeňákovi přestali otravovat a svoji neobhajitelnou lež od soudu stáhli. Když v roce 2004 Červeňákovcům přestala pomáhat advokátka Veselá - Samková prosazovat jejich lhaní u soudu jako pravdu, odvděčili se jí stejným způsobem - lživě obhájkyni obvinili, že jí nedali žádnou plnou moc, aby vedla pro ně procesy. První odmítla před soudem autentičnost svých tří křížků Margita, a poté se neznal k podpisu ani její manžel Gejza Červeňák. To se stalo v srpnu 2004. A teď nastal další díl komedie. Korunky Červeňákovi rozházeli a opět žádají po státu, tentokrát pouhých 420 000 korun, protože v době, kdy měli peníze od státu (900 000 Kč), byli movití a tudíž nemohli pobírat sociální dávky. A na scénu opět přichází znovu Veselá - Samková a zastupuje je. Mají hroší kůži. Je jasné, že si chtějí přijít zase "nějak" k penězům a advokátka má skrze Červeňákovi zase zcela automaticky o mediální slávu postaráno. Může se někdo divit, že mám za to, že Červeňákovi jsou nezapomenutelným příkladem, jak lze beztrestně terorizovat město i justici?

Jaroslav Doubrava starosta Telnice

Ústí nad Labem/Další žádost Červeňákových o odškodnění, tentokrát 420 tisíc korun za odebrané sociální dávky, nadzdvihla vicehejtmana Ústeckého kraje Radka Vonku. "Jejich advokátka Klára Veselá Samková už neví, jak vyždímat ze státu, respektive z nás všech, peníze pro nepřizpůsobivé," komentoval znovurozjíždějící se kauzu Vonka. Početná romská rodina se po 5 letech života v Předlicích odstěhovala v roce 1993 zpět na rodné Slovensko. Brzy se ale vrátila a chtěla zpět "své" obecní byty. I když jim radnice nakonec přidělila jiné, s pomocí Veselé Samkové se začali s Ústím soudit. Tvrdili, že je radnice vystěhovala násilně a za údajnou újmu žádali 8 milionů korun. Soud se ale vlekl a oni si stěžovali ve Štrasburku. Stát pak, aby zabránil projednávání případu, jim nabídl smír a poslal 6 domácnostem Červeňákových 900 tisíc korun. Oni své tvrzení nikdy nedokázali a žalobu o 8 milionů nakonec sami stáhli. Když dostali od státu peníze, ústecká radnice jim na půl roku pozastavila dávky. "Člověk přece nemůže mít statisíce a dál ždímat daňové poplatníky. I ministerstvo práce a sociálních věcí nám v tom dalo za pravdu," vysvětlil Vonka, který byl v té době starostou centrálního obvodu, jehož radnice dávky pozastavila. Veselá Samková novou žádost o odškodnění, o níž první informovala MF Dnes, odůvodňuje tím, že náhrada za újmu by neměla být započítávána do příjmů rozhodných pro výplatu dávek.