Marcela Urbanová

Stará chudá bílá černoch Urbanová je blbá a stará chudá černá černoch Veselá je taky blbá, to jen Vy a Vy a Vy, ó velký bílý massa Bob Salichov, jsou moudrej a všeckno zmůžou!!

Vodpustijou, ó velký bílý massa Salichov, hloupá stará bílá černoch a hloupá stará černá černoch to nepochopily, když ste sliboval tu beztrestnost!

Život tropí hlouposti a občas se po mnohých z nás chce, aby se někam dostavil a svědčil. Tož splníte svou občanskou povinnost, na předvolání se dostavíte a sdělíte, co víte. Přijdete domů a řeknete: „... a tak jsem jim mámo řek....“ Co vlastně?? Nepamatujete se? Vaše chyba. Máte si pamatovat. Nebo též budete mít štěstí a náhodou narazíte na normálního státního zástupce, eventuálně normálního policistu a ten vám váš protokol dá....

Konec dobrý – všechno dobré. Hochu, žádá na konci knihy Dědeček svého lehce ňoumovského vnuka, nemohl bys mi tady toho svého sluhu na nějakou chvíli nechat?? Víš, rozhodli jsme se, že spolu založíme Společnost pro uvádění věcí na pravou míru.

Zapřísahala jsem se, že budu psát na samá obecná témata, aby mne nikdo nemohl nařknout z toho, že si přihřívám vlastní polívčičku. Zase to nevyšlo.

Příběh Marcely Urbanové se může stát každému z nás. A i když se právě nám nestane, i pro nás je její příběh příběhem se (zatím) špatným koncem.