Právo jako odvětví průmyslu, kde klienti musí střílet naslepo

(psáno pro Právního rádce - Economia, a.s., publikováno v č. 12/2021)

Ačkoliv má současná regulace reklamy zachovávat „důstojnost advokacie“, děje se tak na úkor klienta, pro kterého je stále obtížnější najít skutečně specializovaného advokáta.

Bývaly doby, kdy tvrdit, že právní zastupování je byznys, se pokládalo za „mravně nepřípustné“ a o placení se oficiálně vůbec nemluvilo. Obhajoba klienta bylo totiž „poslání“, zejména mělo sloužit k „posilování socialistické zákonnosti.“ Stojí za připomínku, že placení v dobách před listopadem 1989 probíhalo oficiálně pouze ve směru ke „státním“ advokátním poradnám, neboť advokáti jako samostatní a na těchto poradnách „nezávislí“ poskytovatelé obhajoby vůbec neexistovali. Samozřejmě, že klienti jednotlivým advokátům platili – ale to bylo tak zvaně „navíc“ a toto placení probíhalo v podstatě úplatkářskými metodami.

Když se situace změnila a advokacie se opět stala svobodným povoláním, byla svázána takovým množstvím regulací, že se těžko vůbec dalo o nějakém „právním byznysu“ mluvit. Byl to především zákaz reklamy (který v dosti podstatné části probíhá doposud), nemožnost poskytovat advokátní služby jako advokátní společnost a další. Připomínáme dobu, kdy Česká advokátní komora zakazovala vytváření webových stránek advokátů, protože to dle jejího názoru byla nepřípustná reklama.

Advokáti už mohou na internet

V roce 2000 změnila ČAK názor, a to u vědomí skutečnosti, že i Česká republika má vstoupit do Evropské unie, kde jsou webové stránky advokátů povoleny (a to nemluvíme o USA, kde již tehdy byl advokátní byznys někde úplně jinde, a navíc se začal již prosazovat na trhu vyhledávání informací Google, čímž dostal přístup k informacím skutečně zcela jiný rozměr), takže nepovolení prezentace na webových stránkách českým advokátům by vedlo ve směru k jejich zahraničním kolegům k zásadnímu znevýhodnění. Proto ČAK dospěla k šalamounskému posouzení, že web jsou vlastně takové „zlaté stránky“ (pro nepamětníky: telefonní seznam firem), a tudíž to je klient, který musí mít aktivní přístup k vyhledávání advokátních služeb – a tudíž se nejedná o nepovolenou reklamu.

To, že advokacie není byznys v pravém slova smyslu, se také promítalo do stanovisek soudů, na které se i advokáti začali obracet pro vymožení svých nezaplacených faktur. Soudit se s vlastním bývalým klientem považovala řada soudců za nepřípustné, a i když nárok advokátovi pod tíhou důkazů přiznali, začalo být o dotyčném advokátovi v soudcovské komunitě známo, že „je na prachy“. O tom, že smlouvy se mají dodržovat a že každý má právo na odměnu za vykonanou práci, to se již k údajné „nenažranosti“ advokátů – sudičů – tak nějak nepřipojilo.

Sluší si také vzpomenout kárných rozhodnutí, kterými byli za „marketing a reklamu advokátních služeb způsobem nedůstojným advokacie“ advokáti postihováni. Do dějin advokacie zcela jistě vejde kárné rozhodnutí, kterým byl advokát potrestán za to, že logo a název své kanceláře nechal natisknout na igelitové tašky, které rozdával svým klientům. Takže šanony napěchované do igelitek s logy účetních a daňových poradců můžeme potkávat na ulici běžně, avšak advokátů se to netýká.

Příliš obecné škatulky

V současné době již doba pokročila a řada restrikcí padla. Následkem toho se můžeme ve veřejném prostoru potkávat s billboardy, na kterých je reklama advokátních kanceláří, znázorňující obvykle důstojné partnery dané firmy s konstatováním, že se jedná o advokáty. Co se webových stránek týká, tak kdo je nemá, je marketingově mrtev – anebo se jedná o skrytého podnikového právníka, který si v tichosti obhospodařuje své dva či tři klienty a po dalších netouží. Stejně tak je již povolená reklama formou plošných inzerátů, do kterých se již vleze i pár slov o tom, na co se daná advokátní kancelář specializuje. Dlužno však dodat, že deklarováním specializace – příkladmo – na „obchodní právo“ žádný advokát díru do svět neudělá, protože se jedná o tak široký pojem, že reklama tohoto druhu prakticky informaci postrádá. Bohužel, i Česká advokátní komora přispívá k tomuto zcela nedostatečnému informačnímu systému, protože ve veřejně přístupných matričních údajích je možno uvést pouze několik málo kategorií, které klientovi, hledajícím specializovanou právní službu, příliš nepomohou.

Paradoxem je, že ačkoliv má současná regulace reklamy a marketingu advokátních služeb zachovávat „důstojnost advokacie“, děje se tak na úkor klienta, pro kterého je stále obtížnější a obtížnější najít skutečně specializovaného advokáta, který se jeho problematikou zabývá. Na úrovni právních služeb fyzickým osobám, ale i podnikatelům, je stále nejrozšířenějším „marketingovým nástrojem“ osobní doporučení, a to bez ohledu na to, v jaké oblasti práva byl doporučující zastupován. Což ovšem často vede k velmi neblahým výsledkům.

Děkujeme za názor a posíláme klíčenku

Při dnešní specializaci práva a právních problémů, se kterými je nutno se v životě potýkat (a týká se to i osob s právnickým vzděláním, protože prostě nikdo není odborník na vše, jak již z tohoto textu jednoznačně vyplývá) je „střílení naslepo“ při hledání specializovaných advokátních služeb nejen nepřiměřený luxus, ale je to přímo plýtvání zdroji (a to nejen klienta), který se posléze odráží ve zhoršení úrovně právního prostředí. Jestliže je klient totiž zastupován nespecializovaným advokátem, je i při nejlepší vůli a pečlivosti výsledek práce takového advokáta prostě horší než advokáta specializovaného, protřelého předchozími řešeními dané problematiky.

Vyhledávání specializovaných právních služeb je ovšem oblast, která ze strany klienta vyžaduje vynaložení mimořádného úsilí a není výjimkou, že hledající navštíví několik advokátních kanceláří, aby získal náhledy různých advokátů a zorientoval se v problematice. To ovšem bez záruky na úspěch, protože velmi často je otázka náhody, zda se mezi oslovenými najde skutečný odborník na požadovanou problematiku.

Skutečně smutné je, že s řešením této situace nesmí jít advokáti svým potenciálním klientům „naproti“. Jestli na něčem Česká advokátní komora totiž trvá naprosto neoblomně, je to zákaz „direct marketingu“, tedy adresné oznámení potenciálním klientům, u kterých lze očekávat právní problémy v té které oblasti, že daný advokát se právě na danou oblast specializuje. Za situace, kdy lze důvodně očekávat, že právní řád se bude i nadále komplikovat a budou proto vyžadovány stále specializovanější právní služby, je tento postoj všeobecně k reklamě, nejen k direct marketingu, ze strany ČAK poškozující nejen advokáty, ale především klienty.

Navíc se nyní dostáváme do obdobné situace jako v roce 2000 s těmi webovými stránkami. Marketing specializovaný na „advokátní byznys“ (ano, přesně tak se o něm hovoří) se totiž stal zcela regulérním odvětvím marketingu, a „právní marketing“ je formou direct marketingu zejména zahraničními marketingovými společnostmi i českým advokátům formou (nevyžádaných) e-mailů nabízen. Čeští advokáti naprosto převážnou část nabízených nástrojů využít nemohou, zahraniční advokátní kanceláře jej využít mohou. Kdo získá větší část klientely, je tedy jasné. Proto, řečeno slovy legendy teleshoppingu 90. let Horsta Fuchse, „děkujeme za názor a posíláme klíčenku…“ na Národní 16.

Klára Samková, advokátka