Obtěžuje vás v zaměstnání? Brání vám ve výkonu práce!

Sexuální "harašení" je vděčným obsahem vtipů na nejedné pánské jízdě. Je nejvyšší čas, aby se všichni jeho provozovatelé konečně přestali smát.

  Je pod moji důstojnost strpět, že mi někdo šeptá oplzlosti.

Myslíte si, že sexuální obtěžování na pracovišti je prostě něco, na co náš právní řád vůbec nepamatoval a co tudíž musíte mlčky snášet? Abychom mohli potvrdit nebo vyvrátit často opakované tvrzení o nemohoucnosti českého práva, pojďme nejdřív definovat, co to sexuální obtěžování vlastně je. Podle amerického práva a definic používaných v tzv. gender studies se jedná o takové obtěžování, které má původ zpravidla hlavně v příslušnosti obtěžovatele k jednomu pohlaví a obtěžovaného k pohlaví druhému. Je to jednání, které tuto sexuální odlišnost ještě zvýrazňuje, zneužívá jí a na jejím základě nutí obtěžovaného, aby si nechal určité jednání líbit. Nejtypičtějším příkladem je časté sexuální obtěžování na pracovišti, ale může k němu docházet ve škole, na místech veřejných, ba i v rodině. Může mít formu návrhů nutících obtěžovaného k nějaké formě sexuální aktivity, se kterou vnitřně nesouhlasí, může však být i pouze slovní. Krátce řečeno jde o sex jakoukoli formou vnucovaný někomu jinému způsobem, který je příjemci nemilý, ponižuje jej a přitom jej musí strpět, neboť jinak by si také mohl přivodit nepříznivé důsledky. Zkusme tedy vymyslet způsob, jak se sexuálnímu obtěžování bránit. Na vaší straně sice zdánlivě opravdu nestojí příliš mnoho zákonných ustanovení, ale některá lze velmi dobře použít. Zákoník práce pochází z roku 1965, kdy na našich pracovištích panovaly vztahy soudružské, takže žádné ustanovení týkající se sexuálního obtěžování v něm nenajdeme. Přesto určitě stojí za povšimnutí ust. § 8 odst. 3, podle kterého "zaměstnavatelé jsou povinni pečovat o vytváření a rozvíjení pracovněprávních vztahů v souladu s tímto zákoníkem, ostatními právními předpisy a s pravidly slušnosti a občanského soužití". V § 74 je pak pod písm. c uvedeno, že základní povinností vedoucích zaměstnanců je "vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci". Navíc mají vedoucí pracovníci povinnost ve smyslu písm. f "zabezpečovat dodržování právních a jiných předpisů..." Vytvářet pracovní podmínky, umožňující bezpečný výkon práce, mají zaměstnavatelé podle ust. § 139 odst. 1 zákoníku práce. Může ale někdo bezpečně pracovat, je-li u toho sexuálně obtěžován? Domnívám se, že nikoli. Dalším v řadě je trestní zákoník. Podle trestního řádu jsou orgány činné v trestním řízení povinny vždy přijmout a prošetřit jakékoli podání svědčící o tom, že byl někde spáchán trestný čin. Sexuálním obtěžováním lze totiž naplnit skutkovou podstatu těchto trestných činů: podle § 235 ­vydírání a podle § 237 - útisk.

Ptejme se po újmě psychické, kterou lze dokladovat například psychologickými posudky. Posledním zdrojem ochrany proti sexuálnímu obtěžování může být ust. § 11 občanského zákoníku. V něm je uvedeno, že "fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy“. "Zejména" znamená totéž co "mimo jiné", "například“. Je zcela určitě pod mojí lidskou důstojnost, abych byla nucena strpět, že mi každou chvíli někdo zajede rukou pod sukni. A s ohledem na to "zejména" - což takhle právo na osobní integritu, nedotknutelnost? Připomeňme si navíc i zákaz diskriminace - mimo jiné podle pohlaví - uvedený v článku 3 Listiny základních práv a svobod. Její článek 7 uvádí zákaz ponižujícího zacházení stejně jako článek 3 Mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv. Tam také nezapomeňme na článek 8 - právo na, respektování soukromého a rodinného života. Ještě věříte, že jste proti zaměstnavateli bezmocná?