O budkách, drátech a ruském kole
17. 2. 2011
Tento článek byl zveřejněn na serverech penize.cz a finmag.cz dne 17. 2. 2011 http://www.finmag.cz/cs/finmag/kaleidoskop/o-budkach-dratech-a-rozkosi/
KLÁRA SAMKOVÁ
V článku o jednom hroutícím se policejním státě jsem zmínila, že i v Československu stávaly na výpadovkách strážní budky, z nichž bdělé orgány státní moci fízlovaly pohyb obyvatelstva (viz tato stále stojící v Soběšicích). „Nic takového u nás nebylo. Proč tady lžete... To chcete oblbovat mládež? Asi vás platí vládnoucí garnitura,“ napsal mi pod něj milý čtenář. Kdo tady trpí ztrátou paměti? Nemůžu si pomoci: když jedu přes Rozvadov, vždycky prošlápnu plyn až na dno. Zažívám při tom až orgastickou rozkoš... Jo. Já vím, že je tam šedesátka. Ten plyn ale sešlapávám kvůli tomu, co tam není. Není tam drát a žádný budky. Ty, které stojí, mohou vyvolat úvahy pouze v tom směru, zda by se stavební materiál z nich mohl použít nějakým jiným způsobem...
Pamatuji doby, kdy jet na Rozvadov znamenalo vydat se do nejodlehlejší části země, do míst, odkud není kam jet dál. Tak proč tam jezdit? Za tím bájným místem byl prostor, do kterého nebylo lze proniknout...
27 hlídek na 90 kilometrech
Pamatuji se na svého dědečka, ve Vídni v roce 1914 vyučeného krejčího, který měl ke stáru jen jeden jediný sen: projet se ještě jednou v Prátru na ruském kole... chodívával se na ně dívat z kostelních věží ve Znojmě, kde prožil většinu svého života a kde také zemřel. Jeho touha byla neuskutečnitelná. Výjezdní doložka na jeden den do Vídně byla nedosažitelná.
Pamatuji se taky, jak jsme jednou s rodiči jeli v polovině 70. let, 21. srpna, od přátel ze Sněžného na Moravě zpět do Brna a po cestě nás zastavilo 27 policejních hlídek a chtěly vidět rezervu... Tedy, chtěly vidět, jestli v kufru nepřevážíme zbraně. Rezervu jsme po 15. prohlídce vyndali na zadní sedadlo a od 16. hlídky jsme již s policisty, tonoucími ve stále větších a větších rozpacích, vlídně hovořili a sdělovali jim, jakého pořadí v prohlídce dosáhli...
Vyfoť budku
To poslední, totiž vlídnost k policistům, to ovšem bylo před budkami. Jakže, vy nevíte, co to byly policejní strážní budky? No ovšem: vždyť čtenáři mého posledního článku na www.penize.cz mne nařkli, že žádné policejní budky nebyly, že jsem prolhaná lhářka. Kéž bych, vážení přátelé, jí byla: zhruba od poloviny 70. let se začaly jednoposchoďové strážní budky stavět u každé silnice z každého města. Zavazuji se, že požádám ministerstvo vnitra, aby mi umožnilo nahlédnout do toho rozkazu, kterým to bylo nařízeno, a dám vám vědět, jak jsem dopadla.
Jisto je však jedno: žádné město nejméně okresního formátu nebylo možno opustit, aniž byste nebyli pod dohledem Veřejné bezpečnosti, tedy, pro naše čtenáře z řad zajíčků a koloušků, pod dohledem policie. Davy, které by eventuálně měly nápad, že by chtěly protestovat proti režimu, bylo možno z budek velmi rychle zpacifikovat. Ty obskurní stavbičky stojí na mnoha místech dodneška a většina lidí ani neví, k čemu kdysi sloužily. Některé jsou přestavěné, některé chátrají. Posílám vám fotografie dvou, které mi promptně nafotil v Brně můj táta: jedna je z Pisárek, druhá stojí na cestě z Lesné do Soběšic. Když se rozhlédnete kolem sebe, určitě jich také potkáte mraky.
Prosím, vyfoťte ty němé chátrající důkazy, že komunistický režim, který zde vládl, byl represivní a policejní. (A jestli chcete, prosím, pošlete mi ty fotky – nástěnky je nutno opatrovat.) Je zapotřebí si připomínat věci, jaké skutečně byly, i když to bolí. Je potřeba nezapomínat...
Až pojedu příště přes Rozvadov, obávám se, že se dopustím ještě dalšího přestupku, a to nejen dopravního, ale i proti občanskému soužití: nejenže prošlápnu plyn, ale stáhnu si i okénko auta a zařvu přes celou tu neviditelnou hraniční čáru: ŠÉÉÉÉÉÉÉNGÉÉÉÉÉÉN!!!
Myslím, že přes ty všechny krize a obecnou na...hnětenost ze současnosti je třeba nejen hudrovat, co tady všechno je, ale také si vážit toho, co tady není. Nejsou budky a nejsou dráty. Takže doporučuji, abyste se ke mně terapeuticky přidali: ŠÉÉÉÉNGÉÉÉÉÉÉN!!!
Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o. je pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu do výše 50 000 000 Kč ročně.
Kromě tohoto pojištění je každý spolupracující advokát pojištěn na částku 7 500 000 Kč ročně.
Pokud advokát zanedbá svou práci tak, že poškodí zájmy svého klienta, vzniklou škodu uhradí klientovi pojišťovna advokáta.