Aktuality

Majitelé domů, kteří kvůli regulaci nájemného zažalovali Českou
republiku u Evropského soudu pro lidská práva, by byli ochotni se
mimosoudně s ČR vyrovnat a požadují 50 miliard korun. V pátek to uvedla
advokátka Klára Veselá Samková, která zastupuje 4500 majitelů domů.
Narovnání nemusí být jen v podobě přímo vyplacených peněz, ale i v
podobě státních obligací, či daňového zvýhodnění. Stát si musí podle ní
uvědomit, že majitelé domů jsou převážně starší lidé a restituenti,
kteří mají solidaritu s nájemníky bydlícími v jejich bytech a mají
zájem se dohodnout. Jde jim podle Samkové také o čas, čím dříve
dostanou nějakou kompenzaci škod od státu a nebudou muset čekat na
výsledek dlouhého soudního sporu ve Štrasburku, tím větší mají ochotu
dohodnout se se státem, třeba i za cenu nižších kompenzací.

Proti tomuto návrhu na mimosoudní vyrovnání však vystoupil předseda
Občanského sdružení Hnutí na obranu majitelů realit Girolamo Giormani,
který trvá na zaplacení veškerých škod majitelům domů, které jim podle
něj vznikly "protiústavními kroky ČR". Giormani již dříve ČTK řekl, že
považuje jakákoli jednání s ministerstvem pro místní rozvoj či vládou
za zbytečná, protože ČR podle něj spor ve Štrasburku určitě prohraje.
Soud totiž rozhoduje precedenčně a již rozhodl ve prospěch majitelů
realit v Polsku i na Maltě.

U Evropského soudu leží celkem 40 žalob majitelů domů o 50 miliard
korun. Ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek dříve uvedl, že majitelé
poškozeni byli, ale 50 miliard korun považuje za nepřiměřenou náhradu.
Naproti tomu společnost Patria Finance vyčíslila, že jen za loňský rok
přišli majitele domů kvůli regulaci o 21,5 miliardy korun.

V současné době se stále častěji diskutuje otázka reformy soudnictví. Co je důvodem toho, že práce soudců je nejen širokou veřejností, ale i odbornými kruhy vnímána jako nedostatečná, pomalá, nespolehlivá a nevypočitatelná?? Důvody se shledávají různé. Nedostatek administrativních pracovníků soudů, nedostatek technického a zejména počítačového vybavení soudů, nedostatek soudních místností i kancelářských prostor soudů. Kupodivu snad žádná kritika nesměřuje k soudcům samotným. Ti jsou většinou prezentováni jako oběti výše popsaných poměrů, na jejichž základě jsou nespravedlivě nařknuti ze všech nedostatků, kterými soudy trpí.

Aniž by to vzbudilo nějaký rozruch či pozornost, nemine den, kdy by hlavní televizní zprávy i noviny nereferovaly o nějakém soudním případu. Justice – a tím i soudci – se stali každodenním a pravděpodobně jedním z nejrozšířenějších témat země. Proč rozhodli tak a proč ne onak?? Výroky soudů rozebírají občané v tramvajích i odborné časopisy, aniž by si uvědomili, že justice se stala fenoménem doby. Nejen moc zákonodárná – Parlament – nejen moc výkonná - vláda – se těší palcovým titulkům, ale i moc soudní. Rozdíl je jeden a podstatný: zástupce moci zákonodárné volíme na čtyři, respektive šest let. Moc exekutivní vyplývá z rozložení politických sil a déle než pětiletého – což platí pouze v případě prezidenta republiky – panování se od ní nedočkáme. Soudci jsou jmenováni doživotně a to způsobem, do kterého běžný občan nemá reálnou šanci zasáhnout, vůbec ji ovlivnit.

29.9. 2005, Právo