Aktuality

Česko se může vyhnout soudnímu sporu ve Štrasburku kvůli nájemnému. Majitelé domů ale mimosoudní dohodu nechtějí lacino. Od státu požadují 50 miliard korun, vzkázala jejich advokátka Klára Veselá Samková.

Moderátor (Aleš Kouba):
Majitelé domů, kteří si stěžují na protiprávnost regulace nájemného u Evropského soudu pro lidská práva, by byli ochotní vyrovnat se s Českem mimosoudně. Připustila to advokátka Klára Veselá-Samková, která zastupuje 4,5 tisíce majitelů domů. Ti požadují 50 miliard korun. Dále informuje redaktorka Lucie Husárová.

Redaktor (Lucie Husárová):
Advokátka Klára Veselá-Samková zároveň naznačila, že jsou i jiné než finanční možnosti, jak by se stát mohl s majiteli domů vyrovnat.

Host (Klára Veselá-Samková):
Zejména se jedná o daňové úlevy, máme daně z nemovitostí, máme daně z příjmů. Tam jsou proto nástroje, existují státní dluhopisy.

Redaktor (Lucie Husárová):
Majitelé domů si stěžují, že vláda s nimi o soudním sporu nejedná a Ministerstvo pro místní rozvoj je nečinné. Náměstek ministra Miroslav Kalous to ale popírá. Problém vidí také v tom, že majitelé domů své finanční nároky zatím stále důkladně neodůvodnili.

Host (Miroslav Kalous):
O Sdružení majitelů v tuto chvíli očekávám stále, že přijdou, budou schopni kvantifikovat kolik peněz skutečně a za co by měli dostat a proč? To mi zatím nikdo neřekl. Zatím pořád oni říkají, my chceme 200 miliard a protože nedostaneme 200, to víme, tak chceme aspoň 50.

Redaktor (Lucie Husárová):
U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku leží celkem 40 žalob. Počet stěžovatelů, kteří se přidávají, narůstá podle advokátky Veselé Samkové každým dnem o 10.

Moderátor (Aleš Kouba):
Sporu majitelů domů a státu se budeme věnovat na Radiožurnálu v dnešním Radiofóru. Začíná po Ozvěnách dne v 18 hodin 20 minut.

V současné době se stále častěji diskutuje otázka reformy soudnictví. Co je důvodem toho, že práce soudců je nejen širokou veřejností, ale i odbornými kruhy vnímána jako nedostatečná, pomalá, nespolehlivá a nevypočitatelná?? Důvody se shledávají různé. Nedostatek administrativních pracovníků soudů, nedostatek technického a zejména počítačového vybavení soudů, nedostatek soudních místností i kancelářských prostor soudů. Kupodivu snad žádná kritika nesměřuje k soudcům samotným. Ti jsou většinou prezentováni jako oběti výše popsaných poměrů, na jejichž základě jsou nespravedlivě nařknuti ze všech nedostatků, kterými soudy trpí.

Aniž by to vzbudilo nějaký rozruch či pozornost, nemine den, kdy by hlavní televizní zprávy i noviny nereferovaly o nějakém soudním případu. Justice – a tím i soudci – se stali každodenním a pravděpodobně jedním z nejrozšířenějších témat země. Proč rozhodli tak a proč ne onak?? Výroky soudů rozebírají občané v tramvajích i odborné časopisy, aniž by si uvědomili, že justice se stala fenoménem doby. Nejen moc zákonodárná – Parlament – nejen moc výkonná - vláda – se těší palcovým titulkům, ale i moc soudní. Rozdíl je jeden a podstatný: zástupce moci zákonodárné volíme na čtyři, respektive šest let. Moc exekutivní vyplývá z rozložení politických sil a déle než pětiletého – což platí pouze v případě prezidenta republiky – panování se od ní nedočkáme. Soudci jsou jmenováni doživotně a to způsobem, do kterého běžný občan nemá reálnou šanci zasáhnout, vůbec ji ovlivnit.