2008

(Pro časopis Soudce, publikováno 9/2008)

            Chvíle, kdy se protne právo rodinné s právem obchodních společností, je v systému naší právní reality velmi dobře odhadnutelná: je ta chvíle, kdy je na stole návrh na výživné - buď pro děti nebo pro rozvedenou či nerozvedenou manželku. Samy o sobě jsou tyto oblasti práva velmi vzdálené, ovšem v poslední době se začala vynořovat ještě další lahůdka: právní institut, kterého používá, totiž vůbec není nástrojem ani českého ani kontinentálního práva. V tomto případě tedy neplatí známá zásada, že „soud  zná právo", neboť v tomto případě je nezná a znát ani dost dobře nemůže. Proto si dovolím k tomuto novému fenoménu věnovat pár úvah.

Byli jsme vyzváni našim blogvedúcim, bychom se vyjátřili k začátku nového školního roku. Co k němu řídi?? Že moje dítě se TEŠÍ do školy (ano, do té soukromé školy pro nadané děti, o níž jsem nevěděla, zda dceru do ní přihlásit či nikoliv tak, jak jsem popsala ve svém loňském článku "V září škola září".) Těší se nikoliv jen na kamarády a učitelky, těší se na učení. Problémy se školstvím však zůstávají - když kvůli ničemu jinému tak pro to, že se vnucuje otázka, co po páté třídě, kdy její škola končí. Osmiletá gymnázia zdaleka nejsou tak ideální, jak se na první pohled jeví a projevuje se i řada dalších otázek. Povzbudivé je, že problémy se školstvím jsou na zeměkouli všude (ejhle, další projev globalizace). O problémech trochu jiného druhu hovoří kráááásný z dalších putovních e-mailů, které mi v poslední době zahltily schránku. Užijte si jej taky!

Teplá místečka komentátorů amerických prezidentských voleb již sice jsou na tomto blogu definitivně obsazena, ale i tak mi to nedá, abych si nepřišprtla..... Zvláště poté, co McCain si na post viceprezidenta vybral aljašskou guvernérku Sarah Palinovou. Po tomto kroku som zmätená ako včela na jar...... Nebylo by na čase se třeba přestat koukat, kdo je černej, kdo je ženská, kolik komu je, kdo je bílej a kdo chlap a začít se koukat na to, kdo má jaké názory?? Tož to bych navrhovala pro paní kandidátku připsat jeden bodík. Se všemi jejími názory rozhodně nesouhlasím, leč nemohu se zbavit dojmu, že mají jednu zcela nepopiratelnou vlastnost: jeví se alespoň odtud, z louže české, býti stále stejné..... což by se u nás skutečně stát nemohlo. Inu, proto taky nejsme Amerika, že áno.......
Další možností by bylo zachovat se dle níže uvedeného textu, který ke mně doputoval z obou stran louže. Taky to není návrh k zahození..... Jen jako předstupeň bych ještě navrhla zvážit možnost v Británii zavést Euro, to pak rovněž v USA a možná by bylo po finanční kryse. Jo..... a taky pléduju za sjednocení elektrických zásuvek. Tyhle rozdíly mne skutečně iritují

Advokátka Občanského sdružení majitelů domů Klára Veselá- Samková nedávno podala na vás a předsedu Sdružení nájemníků (SON) ČR a poslance Stanislava Křečka, a ještě na jednoho ze svých klientů trestní oznámení kvůli podezření ze spáchání trestného činu porušování tajemství přepravovaných zpráv, případně i z dalších trestných činů. Můžete se k tomu vyslovit?

Nejsme si vědomi spáchání trestného činu. Avšak český právní řád připouští i druhou otázku, a to je to, že pokud někdo například tím, že zveřejní nějaké podezření a oznámí to přes veřejné sdělovací prostředky, tak se toho trestného činu může dopustit dokonce sám. My jsme učinili pouze to, že nám zaslal jeden z oslovených lidí k vyjádření dopis. Doktor Křeček dopis přinesl a my jsme jej považovali za věc veřejnou. Podivuji se takovému postupu doktorky Veselé-Samkové, neboť si myslí, že dneska máme tolik bulvárních listů v České republice, zveřejňujících daleko jiné závažnější a choulostivější informace, a ne nějaký její dopis, za který m by si měla osobně stát. Odmítám, že bychom se dopustili něčeho protizákonného! Bylo by férovější, kdyby se paní doktorka nejprve zeptala přímo mě, o co jde, když už uvedla moje jméno. Pustit se do kampaně, dát něco na svoje webové stránky, to já považuji za mimořádně nepříjemnou záležitost. Advokátka Veselá- Samková měla být daleko citlivější právě proto, že je advokátka. 

Bývalý dlouholetý ředitel Kriminalistického ústavu Jan Hlaváček, který loni kvůli svým údajným pletkám s komunistickou StB musel policii opustit, včera vyhrál soud o svou čest.
Podle rozhodnutí soudu byl totiž v seznamech StB evidován neoprávněně. Rozsudek zatím není pravomocný, ministerstvo vnitra se proti němu může ještě odvolat. Sám Hlaváček proto nechtěl včera rozsudek komentovat. "Jsem rád, že soud se tímto případem vůbec zabýval a že v této věci takto rozhodl," řekl Právu. 

Narážky padly pod několika mými blogy, ale u toho posledního o osmašedesátém se prostor diskusí zaplevelil na dané téma úplně: mám seknout s právničinou a začít psát. Jen nějaké trefné téma, napsal Runcaje, a jsem v balíku. Nevím, jestli tím náhodou neprofláknul svoji pravou identitu, totiž že je Václav Kadlec, ředitel nakladatelství Computer Press, který mne k literárním nemravnostem rovněž ponouká, honoráře navyšuje, priority slibuje…..

Znáte tu hru na sochy?? Zavolá se „štronzo“ a nikdo se nesmí pohnout. V rádiu řekli štronzo. Nikdo se už nepohnul…..

PRAHA - Majitelé domů mají jen minimální naději, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodne plošně pro všechny, kteří se domáhají odškodnění kvůli regulaci nájemného.

Bylo to vlastně jako v případě, kdy se člověk soudí v civilním řízení - například o odškodnění za chybný zákrok lékařů či omluvu za urážku. Také musí sám nosit soudci důkazy ve svůj prospěch.

Novinka by se vztahovala na méně nebezpečné trestné činy. Experti ministerstva uvádějí ty, u nichž má na potrestání pachatele větší zájem poškozený než společnost.

Týkalo by se to třeba pomluvy, poškozování spotřebitele, poškozování cizího majetku z nedbalosti či krádeže ochranné známky. 

"Reklama...?" zopakovala lehce disgustovaně Vlivná Právnička ze Slovutné, Světové & Důležité kanceláře. "Ne, nevedla by k žádné zakázce, která by pro nás měla smysl." Autor diáře, který se včera k rozhovoru s ní připletl, měl pocit, jako by řekl sprosté slovo nebo si nedejbože popletl obžalobu a žalobu.

Ani publicita Vlivnou Právničku neláká. Do novin dala za celou dobu jeden článek a pár rozhovorů: "Potom sice volali čtenáři, ale S. S. & D. byla pro ně moc drahá."

V každé branži publicita funguje, jen v advokacii ne? Mnozí advokáti si to myslí. A svým kolegům, oblíbeným mezi novináři, posměšně říkají "vzpěrači": zvednou každou otázku od televize Nova.

Necpi se sem, chlapečku

V advokacii dlouhá léta platil úplný zákaz reklamy. Stavovský předpis z roku 1997 dovoloval informovat jen dřívější a současné klienty. Kdo otvíral novou kancelář, směl o tom vyrozumět veřejnost pouze prvních 60 dnů od zápisu do seznamu advokátů. Takový skrytý numerus clausus: Necpi se mezi nás zavedené, chlapečku!

A také se nesmí nevyžádaně nabízet právní služby cizím lidem. Mladý advokát Aleš Uhlíř musel jít v roce 2000 před kárnou komisi, protože obeslal redakce a pár firem s oznámením, že otvírá kancelář s takovými a takovými službami. Podle České advokátní komory to byla nepovolená reklama. Verdikt zrušil v roce 2004 až Nejvyšší správní soud a vytvořil tím precedens: podle něj šlo spíš o informování než o nabídku.

Před vstupem do Evropské unie se pravidla liberalizovala, inzerovat se smí, co hrdlo ráčí. Kancelář Pokorný-Wagner spustila letos v září dokonce regulérní kampaň s vkusnými motivy buldozeru nebo činky a heslem "Síla argumentů". Podle spolumajitele Radka Pokorného stála "v řádu několika milionů" a má posílit povědomí o značce. A ti, kdo platit nechtějí či nemohou? Těm stačí prorazit do médií.

Kráska, Netvor & spol.

Kdo je nejznámější český advokát? Na to není třeba trávit večer nad databází článků, aby člověk znal odpověď: přece Tomáš Sokol, zvolený letos v soutěži advokátní komory Právníkem roku - v kategorii "volba laické veřejnosti".

Kdo večer nad databází článků za poslední tři roky opravdu stráví, může dodat i číslo: advokát Sokol se objevil v 326 textech, hlavně díky barvitým klientům Radovanu Krejčířovi a sbormistru Kulínskému. Následuje Klára Slámová (180 citací), kterou média vyloženě milují. Fotogenická 30letá blondýna je v branži nová a zastupuje pár doživotně odsouzených vrahů - prostě archetyp "kráska a netvor". Ženský časopis Juicy zaznamenává její sbírku plyšáčků, příloha Ona DNES ji cituje, jak svým vězňům "posílá na Vánoce přáníčka".

Třetí je Klára Veselá Samková se 174 citacemi (zastupuje korunní svědkyni v případu Čunek a majitele domů v žalobě proti státu). Čtvrtý je jiný trestní právník Josef Lžičař (167). U pátého Kolji Kubíčka (98) tvoří většinu zprávy o jeho "trestním oznámení na premiéra kvůli propagaci nacismu" a o jeho podmínce za dávné vydírání.

Zná nějaký laik třeba jména Pavel Randl, Radan Kubr, Martin Šolc, Jiří Balaštík? V databázi žádnou jejich šťavnatou citaci nenajdete - byť podle žebříčku Czech Business Weekly jsou to šéfové dvou největších českých kanceláří, s 57, resp. se 49 právníky. Média si víc oblíbila malou dvoučlennou kancelář Černý Raupachová: dohromady 125 citací z mnoha a mnoha oborů práva. Tomu se blíží jen oblíbený expert deníku Právo Jiří Teryngel se 70.

A ani nedonesou kytku

Pomáhá taková publicita? Někteří advokáti, kteří kvůli ní začali psát, jsou lehce zklamáni. "Za celé tři roky psaní nepřišel žádný expert, který by chtěl zastupovat na základě mých článků," přiznává Petr Toman (a to si vybral MF Dnes a Nedělní Blesk). Naopak advokát Václav Vlk - se 43 autorskými články za tři roky - zaznamenal nárůst klientů asi o desetinu. "Jenže média o mně vytvářejí obraz, že jsem zaměřen na trestní právo, různé extremismy, shromažďovací právo," říká obchodní právník z česko-španělské kanceláře.

Klára Veselá-Samková vrtí hlavou: "Známost vede k tomu, že se na vás naváže spousta psychopatů. A taky různí ti společenští známí z večírků, kteří naprosto pravidelně neplatí. Obvykle je nenapadne ani přinést kytku." I když jednu velkou zakázku dostala. "Shodou okolností na základě článku v HN někde v lednu 2005, o regulaci nájemného," říká dnešní zástupkyně majitelů domů.

Aťsi advokáti nad "mediálními kolegy" ohrnují nos. My klienti víme z muzikálu Chicago, co dokáže jeden obhájce, který to umí s médii. A kdyby snad autor diáře skončil někdy na Mírově, už teď ví, komu by poslal psaníčko.