Islám jako zhouba právního státu
21. 11. 2016
Před několika týdny mi poslala jedna advokátka e-mail, ve kterém uvedla mimo jiné toto:
„Jsem naprostým odpůrcem všech válek a násilí v jakékoliv podobě. Myslím ale, že Vaše veřejné výroky na téma Islám jsou velmi populistické, vycházející z neznalosti věci, nepravdivé a navíc urážející část lidí, kteří vyznávají muslimské náboženství. Velmi mne zaráží, že mezi Vaše specializace patří také lidská práva, mezi která, pokud si dobře pamatuji, patří i právo náboženského vyznání. Moc nerozumím jaké zájmy hájíte a koho zastupujete ve Vašich výrocích na téma Islám.
Nepředpokládám žádnou odpověď, ale jako člověk i advokát jsem se musela alespoň takto vyjádřit.
Soudě jen z malého, veřejně prezentovaného zlomku Vašich výroků, si myslím, že jste studiu Islámu nevěnovala ani minutu a mrzí mne, že advokát je schopen se takto vyjadřovat.“
MYSLÍM, ŽE PRÁVĚ NYNÍ NADEŠEL ČAS PANÍ KOLEGYNI ODPOVĚDĚT:
Vážená paní kolegyně, doktorko obojího práva!
Především jsem fascinována já, s jakou grácií posuzujete moje výroky o islámu a hodnotíte kvalitu mých znalostí, když zcela evidentně Vy sama se nejenže neorientujete v základních postulátech islámu (o čemž se račižte dovzdělat na příklad shlédnutím níže přiloženého videa), ale především s jakou grácií odhalujete své fatální neznalosti českého právního řádu, tedy něčeho, co by mělo být Vaším oborem.
Zde vybírám jednotlivé Vaše postuláty, vyjádřím se k nim a následně přidám své závěrečné stanovisko:
1) AD: „Vaše výroky o Islámu jsou velmi populistické, vycházející z neznalosti věci, jsou nepravdivé.“
ODPOVĚĎ: Nařčení z populismu je to nejjednodušší, co lze provést. Vyhněte se mu, protože nemá žádnou informační hodnotu. Předestřete mi – a prosím konkrétně – v čem říkám něco „populistického“, co není pravda, co je lež a co nevychází z islámu a já tvrdím, že to z islámu vychází… Ve Vašem výroku vůči mně nic takového obsaženo nebylo. Místo právní argumentace jste se tedy snížila k ideologickým tvrzením, což je příznačné.
2) AD „…a navíc urážející část lidí, kteří vyznávají muslimské náboženství.“
ODPOVĚĎ: Nikdy neurážím lidi a muslimy už vůbec ne. Považuji muslimy za oběti nejtotalitárnější a nejzhoubnější ideologie, která se kdy na zeměkouli objevila. Je to islám, který považuji za skutečného Velvyslance Satana a za odporný nástroj, který utlačuje více než miliardu lidí, který působí obrovské utrpení jim – zejména ženám – a stejně tak i zvířatům. Tento svůj názor říkám kontinuálně, od první chvíle, kdy jsem se vůbec k této problematice začala vyjadřovat. To, že jej neznáte a jste schopna vypustit z úst očividnou lež, že urážím muslimy, je důkazem, že moje skutečná stanoviska vůbec nečtete a víte o nich pouze to, na čem se dohodnete se svými „lidskoprávními“ přáteli u kavárenských stolků. Pouze bych ještě dodala, že obvinění z „urážky islámu“ je typickým projevem islámské politiky vůči nevěřícím. Nejsem si tedy po tomto Vašem prohlášení jista, zda náhodou po záminkou obhajoby lidských práv nejenže neobhajujete islám, ale jestli sama nejste muslimkou, které jsou postuláty ideologie (údajné víry) přednější než vlastní odbornost.
3) AD „…mezi Vaše specializace patří také lidská práva, mezi která, pokud si dobře pamatuji, patří i právo náboženského vyznání.“
ODPOVĚĎ: Zajisté, moje specializace jsou lidská práva, mám z nich „velký doktorát“ (Ph.D.) a jsem stále ještě jedním z nejúspěšnějších – ne-li nejúspěšnější, už ty statistiky opravu nesleduji – českým advokátem při obhajobách u Evropského soudu pro lidská práva, kde jsem dosáhla kladného rozhodnutí ESLP pro své klienty v patnácti případech. Co se týká svobody vyznání, samozřejmě ji respektuji, nicméně Vy jste zřejmě nedorazila za čl. 9 tzv. „Evropské úmluvy“, dle kterého „Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání;(...)“. V tomto článku jste však nedospěla ani k následující větě za středníkem, která zní: „toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení…“ Slyšela jste někdy o tom, že za odpadnutí od islámu hrozí smrt, tedy, že islám již sám o sobě je ideologií (dle vás náboženstvím), který v sobě samém popírá ust. čl. 9 Úmluvy? Jestli to nevíte, pak jste to Vy, kdo si musí islám dostudovat…
Dále s lítostí konstatuji, že totálně ignorujete čl. 17 Úmluvy, který zní:
„Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo se dopouštět činů zaměřených na zničení jakéhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto správ a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví“. To, co propagujete Vy, je aplikování svobody náboženského vyznání pro to, aby nositelé tohoto tzv. náboženského vyznání, správně ideologie, mohli ve jménu svého vlastního práva omezovat všechna další ustanovení Úmluvy, která garantují nám, „bezvěrcům“, tedy osobám nevyznávajícím islám, svobody a práva dle Úmluvy. Jinými slovy, vy chcete nositele islámu obdařit na základě jejich náboženského vyznání a námi (!!!) jím poskytnuté garance realizace této svobody oprávnění nám naše práva a svobody vzít. Kromě toho, že Vaše právní argumentace je rozporuplná s ohledem na čl. 9 i na čl. 17 Úmluvy, přesně takovéto jednání, jehož se Vy dožadujete, je také porušením jednoho ze základních principů, který se prolíná celou Úmluvou a který je jedním z úhelných výkladových principů, na jehož základě rozhoduje Evropský soud pro lidská práva, totiž princip PROPORCIONALITY. (Viz na př. Kmec – Kosař – Kratochvíl – Bobek: Evropská úmluva o lidských právech, nakladatelství C.H.Beck, Praha 2012, str. 79 a násl.) V nejobecnější rovině ESLP konstatoval, že „pro celou Úmluvu je inherentní hledání spravedlivé rovnováhy mezi obecnými zájmy společnosti a požadavky na ochranu základních práv jednotlivce“. Vy ovšem celý tento princip znevažujete a vychylujete do absolutního práva na realizaci náboženské svobody, která má podle Vašeho výkladu absolutní povahu, bez ohledu na důsledky aplikace této „svobody“.
4) AD „Moc nerozumím jaké zájmy hájíte a koho zastupujete ve Vašich výrocích na téma Islám.“
ODPOVĚĎ: To je opravdu na pováženou, paní kolegyně, že nevíte, čí hájím zájmy! Hájím zájmy osob, které spadají pod jurisdikci České republiky (tedy, zcela paradoxně, i muslimů, kteří se na našem území zdržují). Moje stanoviska totiž vyplývají z potřeby absolutní ochrany a nekompromisní aplikace čl. 1 Listiny základních práv a svobod, což ostatně dělám to od té doby, co se Listina stala součástí našeho právního řádu. Pro Vaše připomenutí citovaný článek zní takto:
„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“. Vy svými požadavky na aplikaci tzv. náboženské svobody vyznavačů islámu tento článek 1 Listiny přímo ohrožujete.
5) AD „…myslím, že jste studiu Islámu nevěnovala ani minutu“.
ODPOVĚĎ: Rozhodně se nehodlám přetahovat o to, kolik minut/hodin/dní/let jsem věnovala či nevěnovala studiu islámu. Mohu Vám však říci, že to vůbec není podstatné. Podstatné je, kolik let/desetiletí jsem věnovala studiu práva, a to zejména právní teorii a státovědě. Protože zcela evidentně jste Vy tomuto údajně svému oboru nevěnovala ani takovou pozornost, která by Vás opravňovala k úspěšnému složení zkoušky z právní teorie a státovědy v prvním semestru studia, dovolím si Vám připomenout jeden aspekt tohoto oboru, jehož obsah Vám unikl:
Jedním z pojmových znaků státu je, že je výlučným zákonodárcem na svém území, přičemž veškeré právní normy jsou přijímány jen a pouze způsobem, který je předem předepsán a který má všeobecnou platnost. Tedy v demokratickém státu to znamená, že veškeré právní normy jsou přijímány způsobem, předepsaným Ústavou (pro Vaše zřejmě zcela nové info: zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, Hlava druhá, čl. 15 – 53 – moc zákonodárná). Nyní se Vy dožadujete toho, aby některé osoby, jmenovitě ty osoby, které o sobě prohlásí, že jsou muslimského vyznání, si mohly přijímat svoje vlastní zákony a řídit se podle nich, i když jsou v rozporu s všeobecně platným právním řádem. (což se týká prakticky celého práva šarí´a). Jinými slovy, Vy se dožadujete toho, aby se stát vzdal své úlohy legislativního suveréna, což ve svém důsledku nemůže vést k ničemu jinému než k rozpadu státu a kompletního rozpadu právního řádu v daném státě! (Tento princip totiž platí pro všechny země a pro všechny právní řády euro-amerického konceptu, což je asi tak 70 % zeměkoule, tedy všech zemí kromě Severní Koreje a islámských států. K Vašemu pravděpodobnému údivu dodávám, že do této kategorie právních řádů se řadí i právo Ruska a většiny nástupnických zemí SSSR). Fakticky se také dožadujete zavedení PERSONALITY PRÁVA, tedy zavedení právního principu, dle kterého si každý nese svůj právní řád s sebou podle toho, odkud pochází. Jako všeobecný princip byl v Evropě princip personality práva opuštěn v roce 212, kdy bylo římské občanství ediktem „Constitutio Antoniniana“ poskytnuto všem obyvatelům římské říše. V současné době se personalita práva projevuje pouze výjimečně jako kolizní norma, zejména v mezinárodním právu soukromém, zejména právu rodinném. Jinak je personalita práva typická právě pro právo šarí´a, které se nám tu muslimové snaží zavést.
Takže znova: je naprosto nepodstatné – a hlavně Vy nejste vůbec ta, kdo to může soudit – zda toho vím či nevím dost o islámu. Podstatné bohužel je, že VY NEVÍTE VŮBEC NIC O PRÁVU. Právní řád evidentně považujete za soubor platného práva, tedy že stačí si natlouct do hlavy tunu paragrafů a hle, je ze mně právník. Výsledkem je to, že Vy, stejně jako řada Vašich přátel, kolegů a tzv. ochránců lidských práv kážete právní bludy, které kdybyste řekli u jakékoliv zkoušky na kterékoliv právnické fakultě, tak byste tu školu v životě neměli šanci dodělat.
Pročež jediné doporučení, které Vám mohu dát, je toto: Zapněte skartovačku, a až bude v chodu, umístěte do ní svůj diplom z právnické fakulty, a to jakékoliv. Zcela určitě jste jej totiž dostala omylem…
To video pro Vaše dovzdělání je zde:
Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o. je pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu do výše 50 000 000 Kč ročně.
Kromě tohoto pojištění je každý spolupracující advokát pojištěn na částku 7 500 000 Kč ročně.
Pokud advokát zanedbá svou práci tak, že poškodí zájmy svého klienta, vzniklou škodu uhradí klientovi pojišťovna advokáta.