Tiskové prohlášení k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Škodáková vs. Česká republika

Dne 21. prosince 2004 vydal Soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek, dle kterého je Česká republika povinna zaplatit paní S.Š. částku 8.000 Euro jako morální újmu za nepřiměřeně dlouhý soudní proces, tedy porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o základních lidských právech a svobodách. Rovněž byly přiznány náklady na právní zastupování ve výši 400 Euro.

Soud o zrušení společného vlastnictví nemovitosti, jehož délku stěžovatelka namítala, se vlekl celkem 12 let, z toho 8 let po dobu, kdy Česká republika byla vázána Úmluvou o základních lidských právech a svobodách. Ve smyslu Úmluvy bylo proto za rozhodné období pro porušení Úmluvy počítáno pouze s osmi lety.

Ve věci probíhala delší dobu jednání s Vládou České republiky o případném smírném narovnání. Vláda svým dopisem ze dne 26. března 2004 navrhla stěžovatelce smír a coby odškodnění za nemateriálovou újmu částku 128 000,- Kč s tím, že nemá právo na náhradu nákladu řízení. Původní právní zástupce stěžovatelky byl toho názoru, že by měla tento návrh na smír přijmout, stěžovatelka s tímto nesouhlasila a změnila proto právního zástupce pro jednání s Evropským soudem pro lidská práva.

Po převzetí právního zastupování navrhla nová právní zástupkyně Vládě ČR, aby uzavřela s její klientkou smír a vyplatila jí spravedlivé zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1500 Euro. Tento návrh na smír vládla odmítla a pokračovala v řízení.

Na tomto místě je třeba říci, že samotný Soud svým dopisem ze dne 12. 12. 2003 navrhnul stěžovatelce a České republice, že pakliže o to požádají, předloží jim samotný Soud návrh na přiměřené vyrovnání. Stěžovatelka tuto nabídku uvítala a požádala soud, ať předloží stranám návrh na smírné vyrovnání. Česká republika tuto možnost odmítla a ve svém dopisu ze dne 23. ledna 2004 adresovaném Soudu uvedla, že „si přeje pokusit se o aktivnější cestu než tu, která spočívá ve Vašem návrhu na částku smírného urovnání adresovaného stranám“. V dalším dopise ze dne 24. března 2004 se vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva dovolává výsledku jednání stěžovatelce neznámé a nijak blíže nespecifikované mezirezortní komise, na jejímž základě byla stěžovatelka nabídnuta právě částka 128.000,- Kč jako spravedlivé zadostiučinění.

Stěžovatelka konstatuje, že částka, která jí byla přiřčena Soudem, tedy 8000 + 400 Euro, tj. cca 260 400,- Kč odpovídá takřka přesně částce, kterou navrhovala České republice k uzavření smíru, když žádala 200 000,- Kč + 1500,- Euro, tedy cca 246 500,- Kč.

Vedení celého případu stěžovatelku vede k závěru, že vzdor prohlášení, ve kterém byl deklarován opak, České republice jde v rámci smírného řízení především o snížení náhrady na spravedlivé zadostiučinění a nikoliv o to, obhájit dobré jméno České republiky v zahraničí. Stěžovatelka vyslovuje svoji lítost nad tím, že k obhajobě svých zájmů musela vystoupit proti zájmům svojí země a doufá, že její případ přispěje k realističtějšímu hodnocení situace Českou republikou.

jménem stěžovatelky,
JUDr. Klára Veselá Samková, advokátka