blog

K čemu ty blogy jsou?? Někteří říkají, že jen žerou čas. Podle mého názoru mají jednu neuvěřitelnou vlastnost: díky nim se totiž ať virtuáltě tak fyzicky setkáte s lidmi, se kterými byste se nikdy bez blogů nesetkali. Někdy se dokonce stane, že i když se ze začátku zdá, že si příliš nerozumíte, vzájemnou diskusí se dokultivujete k postavení, kdy si rozumíte nebo se alespoň ctíte. Náš vztah s diskutujícím Pepou Řepou vskutku nebyl vzájemně adorující - ledascos jsme si pověděli..... když mi však poslal tento text, s potěšením jej zvu do prostoru, který mi byl aktuálně přídělen. Zvláště, když sama momentálně trávím svůj čas psaním traktátů České advokátní komoře, jak jsem úplně nevinnnnnnná, co se týká mého psaní "drobniček" a zvláště když se jedná o text, při kterém se nelze ubrániti i jistému pocitu závisti: safra - proč jsem to vlastně nenapsala já??

Ve středu slavil můj táta šestasedmdesát, což přivodilo členům jeho rodiny četné vrásky: co dát za dárek člověku, jehož jedinou vášní je práce a který, dle vlastních slov, nic nepotřebuje a nic nechce, protože „jsou to všechno krámy?“ Existuje však jedna věc, která sice není dar, ale kterou by si táta zasloužil: veřejné ocenění své práce formou vyznamenání. Protože metály nerozdávám já, ale pan prezident, nezbývá mi, než o ni pro tatínka dopsat, což tímto činím. A protože pléduji pro průhlednost vztahů i argumentů, předkládám svůj návrh i širšímu publiku.

Na aktuálně.cz se rozproudila diskuse, jaká že je ta Stehlíková k….. a tak podobně, že chce dát nějaký obyčený facan dítěti mimo zákon. Je skutečně paní ministryně úplně padlá na hlavu?

Podle reakcí pod článkem je zřejmé, že rákoska je to, co na děti nejvíce platí – alespoň dle názoru tak 99,9% obyvatelstva. Jistěže není pravda, že „škoda rány, která padne vedle“, ale sem tam nějaká facka, to je přece více než výchovný prostředek….

Po tématu „kdo nás soudí“ je spravedlivé obrátit se i do vlastních řad. Kdo vás obhajuje?? Jací jsou dnešní advokáti??

Poslanci a vláda nestojí prý za nic. Za co stojí naši soudci?? Aneb pár ne příliš příjemných dat z veřejně dostupných zdrojů……

Lidé se radují z nejrůznějších věcí a snad každý je nějak úchylný. Já ujíždím na branách – na těch, co nikam nevedou a co se dají obcházet dokola. Mám návrh na „zokolojdění“ další z nich.

Změnit paradigmata je to nejtěžší, čeho můžete dosáhnout. Změnit je ale lze. Kupodivu jinak, než tomu chtějí dobrodějní intoši s pusinkou plnou lidských práv.

I v prosinci jest mi vzpomínat na listopad.... Hlavně na Ten Listopad.

A kdo bude další? Proč zrovna on? I za správnou věcí se může skrývat velká lumpárna.

Včera byl publikován rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém Česká republika opět jednou prohrála. Bylo to poprvé, kdy ve věci proti České republice rozhodnul Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Tiskový odbor Minsterstva spravedlnosti k tomu vydal tiskovou zprávu, kterou uveřejnil na svých webových stránkách. Přesto si žádný informační server této události nevšimnul.