blog

…… i zasedla naše rodinná rada tetiček do patnáctého kolena a tato rozhodla, že když si cvoka, tedy MUDr. Vladimíra Novotného ( po štatlu obecně zvaného Muskulek), což byl můj jakýsi strýc, vezme cvokař, tedy PhDr. Věra Capponi, jsou jisté šance, že se znormalizují oba. Předpoklad to byl veskrze mylný, ale mně se tímto rozhodnutím Rady dostalo požehnání stýkat se s někým, o kom se posléze ukázalo, že jeho vliv přetrvává i dávno poté, co odešel někam úplně jinam.

Dementi:
Místopřísežně prohlašuji, že odvolávám co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil(a) a JUDr. Stanislavu Křečkovi
n e n a k o p u koule. Činím tak z důvodu technické nevykonatelnosti tohoto záměru, neb bylo experimentálně prokázáno, že s pravděpodobností blížící se jistotě jmenovaný uvedeným ustrojením není vybaven, takže cíl zmizel.

Na mezinárodní den žen jsme si zvykli, odvykli a neprávem naň zanevřeli. Trošku lepší to je s mezinárodním dnem matek, až na to, že t ženy, které si dovolí mít jiný názor než společnost okolo nich a nechtějí mít děti, trošičku skřípají zuby vzteky. Ty pak, které obíhají centra asistované reprodukce, pláčou…. A co muži – a co tátové?? Zdá se, že dokonce i u nás se začíná slavit mezinárodní den mužů. Už na pálení čarodějnic je dobré vědět, že přijde a v našich „byzi“ kalendáříčcích si jej zaškrtnout…

Když jsem napsala slovo „agresorka“ ve wordu, objevilo se mi automatické červené podtržítko a slovo se „opravilo“na 4. pád slova „agresor“, tedy „agresora“. To, že by agresorem mohla být i žena a podstatné jméno si zasloužilo přechýlení, jak to čeština žádá, je naší civilizaci tak vzdálené, že s tím nepočítá ani slovník Microsoftu – a to je, jako kdyby s tím nepočítal ani Bůh …..

Kauza „justiční mafie“ otřásá veřejností a je novinářskou senzací. Většinou je vnímána tak, že jde o zachování práva pro nás, konzumenty spravedlnosti. Jde však podstatně o víc – jde o přežití justice samotné.

Ne, vraždu nemůže ospravedlnit vůbec nic. Zejména pak nikoliv vraždu matky vlastního dítěte, jejích rodičů a zejména už vůbec nic vraždu dalšího chlápka, který se k tomu přichomejtnul jen tak, že si s ex partnerkou vraha – ničehož netuše - něco začal.

Úloha matky ve výchově dítěte je nezpochybnitelná. Otcové se dají, alespoň dle mínění mnohých českých soudů, nahradit. To je ovšem fatální omyl. Omyl, jehož primárními oběťmi jsou děti. Soudci si často nejsou schopni dobře uvědomit, že řízení péče o děti je vskutku řízením NESPORNÝM, tedy, že se nejedná, respektive nemá jednat o spor stran. Přesto je právě řízení o výchovu dětí a zejména o styk otce s dítětem, které je svěřeno do péče matky, polem pro nejlítější boje.

No, vždyť už mne znáte a víte, že pro ty kolující zprávy po internetu mám slabost... tak si tuhle taky užijte. Třeba vám zlepší náladu tak, jak ji zlepšila mně.

Romská problematika je horkým tématem. Byla jsem opakovaně vyzvána, abych se k němu vyjádřila. Zde předkládám první část svých úvah, kde hovořím pouze o východiscích. Jelikož již dvacet let žiji v obou komunitách, české i romské a jsem součástí obou, doufám, že můj pohled na věc přinese některé nové úhly pohledu, nad kterými by bylo možno konstruktivně (prosím!!!) debatovat.

Existuje řada teorií vlastnického práva. Proč jej omezovat či naopak, proč jej vůbec omezit nelze. Odkud se ale vůbec vzalo vlastnické právo??? Je to něco, co si vymyslela naše kultura nebo je to dokonce jen umělá ekonomická kategorie??? Níže uvedená úvaha kombinuje pohled právníka s názory, vyčtenými od chytrých evolučních biologů. Třeba to bude k něčemu dobré – alespoň jako „předkapela“ k úvaze o dnešní roli nájemního práva, kterou jsem, stejně jako tento blog, nerozvážně slíbila svým diskutujícím.