Romové

Publikováno: JUDr. Klára Samková Ph.D., Peníze, 07.12.2011

Romské téma je emocionálně nejvypjatější téma v České republice. V bouři emocí zaniklo, že neexistuje jeden „romský problém“, ale existují „romské problémy“ dva. První je problém majoritní společnosti s Romy. Druhý je problém Romů.

Tyto problémy nejsou totožné, což zřetelně vyvstane, když se podíváme nazákladní „holé“ cíle Romů a majoritní společnosti, jakož i na prostředky, které jsou obě skupiny k naplnění svých cílů in extremis použít.

Cílem Romů je přežít jako Romové. Cílem majoritní společnosti je nemít problémy s Romy.

Rozhovor s Klárou Samkovou, ČT 24, dne 14. 10. 2011

Politické strany šturmujou s obsazením kandidátek a kupodivu i s volebními progamy. To, že ještě někoho zajímá, co politické strany slibují a politické strany pociťují ještě potřebu vůbec něco slíbit, je všeobecně potěšující.

Ve svém posledním blogu jsem byla nařčena, že opisuji - ačkoliv jsem deklarovala již v záhlaví, že se jedná o převzatý text. Tak POZOR, toto je můj původní text, který je URČEN k opisování.... teda, kdyby třeba ňáká ta partaj ráčila.... Já vím, že každý má svých odborníků dost a já určitě nejsem odborník. Kromě toho si svoje vlastní věci musí Romové spravovat sami. Ale třeba i jim pomůže předložení myšlenek zformulovaných, které se rozcupovávají podstatně lépe, neboť jsou konkrétní, než myšlenek nezformulovaných...

Romská problematika je horkým tématem. Byla jsem opakovaně vyzvána, abych se k němu vyjádřila. Zde předkládám první část svých úvah, kde hovořím pouze o východiscích. Jelikož již dvacet let žiji v obou komunitách, české i romské a jsem součástí obou, doufám, že můj pohled na věc přinese některé nové úhly pohledu, nad kterými by bylo možno konstruktivně (prosím!!!) debatovat.

Změnit paradigmata je to nejtěžší, čeho můžete dosáhnout. Změnit je ale lze. Kupodivu jinak, než tomu chtějí dobrodějní intoši s pusinkou plnou lidských práv.

Včera byl publikován rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém Česká republika opět jednou prohrála. Bylo to poprvé, kdy ve věci proti České republice rozhodnul Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Tiskový odbor Minsterstva spravedlnosti k tomu vydal tiskovou zprávu, kterou uveřejnil na svých webových stránkách. Přesto si žádný informační server této události nevšimnul.

V lednu roku 1990 šla okolo jakési vývěsky. Zaujal ji plakát zvoucí do nově založené Romské občanské iniciativy. Vlastně ani neví, proč si tenkrát napsala tu adresu. "Nejsem Romka, ale třeba bych se vám mohla hodit. Jsem právnička, " představila se posléze a Ladislav Rusenko ji pozval na kafe. O několik měsíců později byla sedmadvacetiletá Klára Samková zvolena za Romskou iniciativu do federálního parlamentu. Během dvou let proslula jako jeden z nejmladších a nejkontroverznějších zákonodárců. Dívka z brněnské intelektuálské rodiny, jak se zdálo, ráda provokovala svými názory i nekonvenčním způsobem života. Její milostné aféry tehdy s chutí a rád rozebíral bulvární tisk.