2007

Tomáš Baťa mladší, syn zakladatele obuvnického impéria, žaluje Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Žalobu podal již před více než třemi lety. Dle informací týdeníku EURO by se měla věc projednávat v dohledné době. Baťa chce, aby soud rozhodl o platnosti Benešových dekretů a také o povinnosti státu zaplatit náhradu za znárodněný majetek. Tu stanovily dekrety, ale nikdy nebyly vypracovány prováděcí předpisy. " Když se potvrdí, že dekrety platí, platí i povinnost státu vydat k nim prováděcí předpisy, které určí, jakým způsobem má být provedena náhrada za znárodněný majetek, a všichni ti, jimž byl na jejich základě znárodněn majetek, budou mít právo na odškodnění," tvrdí advokátka Klára Veselá- Samková. Dodává, že tato povinnost státu není promlčena. " Všechny dosavadní vlády zametaly problém pod koberec. Bude- li stát muset kompenzaci zaplatit, budeme blízko státního bankrotu," domnívá se Veselá- Samková. Vedle Bati se prý na Evropský soud pro lidská práva obrátili ještě další potomci podnikatelů, jejichž majetek byl znárodněn a jimž nikdy nebyla vyplacena náhrada. Některé z nich advokátka sama zastupuje. Veselá- Samková navíc upozorňuje, že Evropský soud pro lidská práva již rozhodoval v podobné kauze, která se též týkala odškodnění za znárodněné jmění. Jerzy Broniowski žaloval Polsko o náhradu škody za majetek, který musel zanechat při posunutí hranic Polska ve prospěch SSSR po 2. světové válce. Evropský soud mu dal za pravdu. Poláci byli odsouzeni k náhradě. Dle dostupných informací, které má Česká republika k dispozici, je v kauze Tomáše Bati mladšího jedním z argumentů české vlády, že stoprocentním majitelem akciové společnosti Baťa byl nevlastní bratr zakladatele Jan Antonín Baťa, a nikoliv žalující Tomáš Baťa mladší. Jan Antonín byl v roce 1947 Národním soudem uznán vinným za poškozování zájmů republiky a jeho majetek propadl státu. Rozsudek zrušil teprve nedávno Pražský městský soud. Řada právníků včetně Veselé- Samkové upozorňuje, že obdobné rozsudky padaly s vysokou pravděpodobností účelově, právě aby se stát dostal k majetku odsouzených. S některými dalšími vlastníky se stát vypořádal již přímo v zákoně. Například v srpnu 1947 byl přijat takzvaný Zákon Schwarzenberg, který zabavil veškerý majetek primogeniturní větve Schwarzenbergů v jižních Čechách. Přijetí tohoto zákona bylo rovněž politicky zdůvodňováno kolaborací tehdy panujícího knížete s nacisty, pro niž ovšem nebyl nikdy nalezen jediný důkaz.

Praha/Výpověď nájmu bez udání důvodu a bez povinnosti hledat nájemci náhradní byt. Taková je revoluční změna, kterou přináší návrh občanského zákoníku. "Je to zcela nepřijatelné," říká předseda Sdružení nájemníků, poslanec Stanislav Křeček. Podle Křečka taková úprava ohrozí především sociálně slabé. Spokojeni jsou naopak majitelé domů. "Hlavně zrušení povinnosti hledat náhradní bydlení nájemci ušetří naší republiku řady soudů ve Štrasburku," vítá návrh Libor Dellin z Občanského sdružení majitelů domů a bytů. Dodává, že tak konečně došlo k zrovnoprávnění majitelů a nájemců. S tím ale nesouhlasí Křeček. "Zákon v této podobě zvýhodňuje majitele domů, kteří najednou nejsou vázáni smlouvami, které uzavřeli," dodává. "V zásadě je to krok správným směrem," komentuje úpravu nájmů advokátka Klára Veselá - Samková. Zákon podle ní bude třeba ještě dočistit."Řada paragrafů je ve sporu se stavebním zákonem, jiné považují nájemce za nesvéprávného," uvádí dvokátka v narážce na paragraf, který zavazuje majitele domu upozornit nájemce, že mu končí nájemní smlouva. Návrhem by se měla zabývat vláda na konci roku. Ministerstvo spravedlnosti ho připravuje už sedm let. Zítra: Nový občanský zákoník - rodinné právo, jak se rozvádět, jak si dělit majetek, kdo za co odpovídá.

Praha/Vydědit syna pro nezřízený život dnes prakticky nejde. Změnit to má ale nový občanský zákoník, který chystá ministerstvo spravedlnosti. A nebude to změna jediná. "Dědické právo je u nás jedno z nejhorších," říká advokátka Klára Veselá- Samková s tím, že současný občanský zákoník je v této oblasti zcela zastaralý. "Člověk má dosud velmi omezené možnosti říct, co chce, aby se s jeho majetkem stalo po smrti," dodává. Nový občanský zákoník ale tuto situaci radikálně změní a zavede celou řadu nových možností. Patří mezi ně například možnost doplnit závěť podmínkou, po jejímž splnění může dědic majetek nabýt. Vrací se i dědická smlouva. Rozšiřují se skupiny dědiců, zavádí se také možnost vydědit pro marnotratnost. Tu komentář k zákonu definuje jako takové chování, které vyvolává obavu z poškození účelu dědictví, "tedy zachování hodnot do budoucna", říká doslova komentář nového právního předpisu. Zákon se dotkne nejen občanů, ale také státních institucí. Díky instituci jmenovitého odkazu bude možné odkázat část majetku bez komplikací i jim. "Je to dobrá zpráva pro všechny kulturní i vzdělávací instituce," říká děkan FFUK Michal Stehlík. Zítra: Nový občanský zákoník - mění se pravidla nájmů, pro koho to bude výhodné.

Osobnosti odpovídají MF DNES na otázku, zda má stát platit výživné na děti, pokud je neplatí partner či partnerka

Roman Joch Občanský institut

Stát to nemá platit z peněz daňových poplatníků, ale má to vymáhat od neplatícího partnera a to v případě potřeby klidně také i zabavením jeho majetku.

Pavel Sobíšek hlavní ekonom HVB Bank

Ne. Jsem si vědom tíživé sociální situace mnoha neúplných rodin a jsem pro, aby se pak taková situace řešila v rámci existující sociální sítě. Ale přenést odpovědnost za neodpovědného rodiče na stát by bylo nesystémové. Potřeba takového kroku vzniká kvůli neschopnosti státu vymoci rozhodnutí soudu. Pokud se zlepší vymahatelnost práva, odpadne problém jako takový. Tímto směrem, a ne vymýšlením nových dávek, je potřeba se zaměřit.

Klára Veselá Samková advokátka

Stát nemá platit za nikoho nic. Stát garantuje funkční justici, která zajistí právo a spravedlnost, včetně občanskoprávních i trestněprávních aspektů nedodržení soudního rozhodnutí o placení výše alimentů. Přiznávání nějakých zvláštních sociálních dávek z titulu nevymožitelných alimentů je pak pouze přiznáním neschopnosti státu zajistit svým občanům přístup k právu, spravedlnosti a soudům.

Martin Jan Stránský lékař a vydavatel

V žádném případě by nemělo dojít k možnosti, při které by děti byly bez podpory. Stát má dělat vše pro to, aby důsledně a všemi možnými mechanismy zajistil, aby rodiče (nebo dotyčný partner) nesli finanční odpovědnost za své děti. Pokud se tak nestane, finanční povinnost musí nést stát.

Miroslav Plojhar hlavní ekonom Citibank, a.s.

Striktně pohledem ekonoma by odpověď byla ne, protože by šlo o nestandardní opatření, které zvýhodňuje jednu skupinu lidí (dlužníků) oproti jiným. Ale situace bohužel není tak černobílá a není tu jenom striktně ekonomický pohled na věc. Je nabíledni, že dříve než přijít s níže zmíněným zákonem by měla přijít opatření na zrychlení činnosti soudů a zvýšení vymahatelnosti alimentů. A to včetně zpřísnění postihů neplatičů. Např. půl roku soustavného neplacení kvalifikovat jako porušení povinnosti platit alimenty, ale navíc i jako nezaplacení alimentů za posledních 12 měsíců. S opakovaným porušováním povinnosti platit alimenty v plné výši a včas by se hranice, kdy hrozí postih, přitvrzovala. Pakliže opatření na zvýšení vymahatelnosti alimentů nepřinesla zlepšení, potom by měl stát přebrat povinnost platit výživné za děti a sám je pak vymáhat od neplatičů. Ale bylo by to spíše poslední možné řešení. Přece jenom, stát utratí mnohem více peněz za méně standardní a efektivní výdajové programy...

Oldřich Choděra advokát

Stát samozřejmě může platit výživné na děti, na které neplatí výživné jejich rodiče. Stejně tak stát může platit odškodné provozovatelům vleků, jestliže v zimě není sníh, provozovatelům koupališť či autocampů, nebude-li v létě příznivé počasí, atd. Problémem je však otázka, kde stát vezme prostředky na vyplácení těchto náhrad. Každý, kdo toto řešení navrhuje, by si měl nejprve položit otázku, zda je ochoten platit vyšší daně či přispívat ze svého důchodu. Domnívám se proto, že by stát takovéto náhrady vyplácet neměl.

Petr Matějů sociolog

Stát by rozhodně neměl platit výživné za "rodiče", od kterých se nepodaří peníze vymoci. Stát by však měl mnohem důsledněji výživné vymáhat cestou práva. Soudy by měly v případě potřeby volit i velmi silné donucovací prostředky. Jinak se podíl neplatičů výživného bude zvětšovat a odpovědnost spojená s rodičovstvím se bude dále zmenšovat.

Petr Pöthe dětský psychiatr a psychoterapeut

Určitě ano. Podle "mezinárodní úmluvy o právech dítěte" mají děti právo na péči obou rodičů, skutečný zájem rodiče však stát vymáhat nemůže. Jediné, co v této věci může udělat, je zajistit, aby na tomto právu nebyly děti kráceny aspoň materiálně. Stát by tak měl činit o to více, že dítě samo o svá práva bojovat nemůže a rozvedená matka na tento boj často nemá ani sílu, ani prostředky. Děti se tedy nesmějí stát jen nějakým rukojmím sloužícím k vyřizování účtů mezi otci a matkami.

Jan Spousta sociolog

Pokud se v těchto případech nejedná o nějaký vážný případ hmotné nouze, tak spíše ne, protože jinak by se najednou nejspíš vyrojilo velké množství dětí zcela nezvěstných otců. Velké pokušení podvádět tento stát by zase jen zesílilo, a státní kasa by tak dostala dost značně zabrat. Ale mělo by se zlepšit vymáhání práv dětí i obou odloučených rodičů - což se týká třeba i povinnosti umožnit bývalému partnerovi, aby se na výchově dětí také podílel.

Milena Lenderová historička

Ne. Pokud jde o tuto otázku, souhlasím zde spíše s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem: přitvrdila bych tedy především vůči tatíkům.

Majitelé domů, které zastupuje advokátka Klára Veselá-Samková,
nesouhlasí s tím, že by byla možná dvouletá výpovědní lhůta nájemníkovi
ze strany pronajímatele bez udání důvodu až od roku 2010, jak to
navrhuje ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Tato možnost je v návrhu
nového občanského zákoníku. Tento časový horizont pokládají majitelé
domů podle Samkové za zcela nepřípustný a uměle udržující protiprávní a
protiústavní stav v oblasti nájemního bydlení. Naopak předseda Sdružení
nájemníků (SON) Stanislav Křeček již dříve řekl, že je zcela
nepřijatelné dostat výpověď bez udání důvodu a bez náhrady. V žádné
evropské zemi není podle jeho názoru výpovědní lhůta bez udání důvodu,
takže ČR nebude podle něj za to ve Štrasburku odsouzena.

Patří k záslužným činům České advokátní komory, že každoročně pořádá spanilou jízdu do Rady Evropy a k Soudu pro lidská práva do Štrasburku. Obtížena mateřskými povinnostmi jsem v minulých letech nenašla prostor, abych se mohla těchto exkurzí zúčastnit, ale letos mi náhoda přihrála pro dítko školku v přírodě ve stejném termínu jako měl proponovaný výlet do Štrasburku, takže jsem se zúčastnit mohla.

Aniž by to vzbudilo nějaký rozruch či pozornost, nemine den, kdy by hlavní televizní zprávy i noviny nereferovaly o nějakém soudním případu. Justice – a tím i soudci – se stali každodenním a pravděpodobně jedním z nejrozšířenějších témat země. Proč rozhodli tak a proč ne onak?? Výroky soudů rozebírají občané v tramvajích i odborné časopisy, aniž by si uvědomili, že justice se stala fenoménem doby. Nejen moc zákonodárná – Parlament – nejen moc výkonná - vláda – se těší palcovým titulkům, ale i moc soudní. Rozdíl je jeden a podstatný: zástupce moci zákonodárné volíme na čtyři, respektive šest let. Moc exekutivní vyplývá z rozložení politických sil a déle než pětiletého – což platí pouze v případě prezidenta republiky – panování se od ní nedočkáme. Soudci jsou jmenováni doživotně a to způsobem, do kterého běžný občan nemá reálnou šanci zasáhnout, vůbec ji ovlivnit.

Dejte lékařům rázně najevo, že si nemohou dovolit upírat vám vaše práva, a žalujte je.

V porodnici nedovolili, aby byl můj muž u porodu, proti mé vůli mě oholili a dali mi klystýr. Během těchto úkonů kolem prošlo šest lidí. Celý den jsem nesměla pít a musela jsem neustále chodit. Když už asi pátý člověk zjišťoval, zda jsem dost otevřená, a já jsem protestovala, označili mě za hysterku. Ta bezmocnost!

- Alena, Olomouc