Odysea rodu Červeňáků

Červeňákovi z Ústí nad Labem odjeli před deseti lety na Slovensko. Když se vrátili, neměli kde bydlet, a město proto zažalovali. Vláda jim nyní bude muset vyplatit devět set tisíc korun odškodného. Proces však zdaleka nekončí.

Soudní spory, které osm členů Červeňákovy rodin vede s městem Ústí na Labem ohledně vrácení původních bytů, rasové diskriminaci a porušování lidských práv, se vlečou již deset let. Koncem letošního května vygradovaly rozsudkem štrasburského soudu pro lidská práva: uznal většinu námitek, s nimiž se na něj obrátila advokátka Klára Samková-Veselá a uložil vládě vyplatit rodině do tří měsíců devět set tisíc korun za újmy, které jim český stát způsobil. Ústí nad Labem zároveň učinilo Červeňákovým mimosoudní nabídku, kterou však přijmout nechtějí.

Dvě pravdy
V ústecké čtvrti jménem Předlice žijí povětšinou Romové. V jednom z domů lze najít rozvětvenou rodinu Červeňákových, která do severočeského města přišla z východního Slovenska v roce 1988. Dům, v němž Červeňákovi nyní bydlí, je omlácený zvenku i zevnitř a line se z něj nevábný puch. Některé z bytů sice nemají ani vchodové dveře, uvnitř je však uklizeno. Heslo: Co se děje tři centimetry od mého prahu, mě nezajímá, se zde důsledně dodržuje. Když fotograf přijde na dvorek, kde leží halda pneumatik a odpadků, jeden z obyvatel domu ho rychle odhání. "Tady nefótit! Ven běžte a popelnice si vyfoťte." Jedna členka rodiny Červeňákových svoluje k rozhovoru. Po přemlouvání a převzetí menších pozorností v podobě cigaret a čokoládových sušenek pro děti, kterých je doslova plný dům. Jméno uvést nechce. Bojí se. Nedávno prý dostala anonym, v němž se dočetla: Ty svině cigánská jen jebat umíš. Libujete si ve špíně, vy kurvy cigánský. Důchodci mají nízké důchody a cigáni mají vozíky plné masa," a tak podobně. Proč se před deseti lety Červeňákovi vrátili do rodných Chminianských Jakubovan u Prešova? "Chodili k nám policajti a úředníci, že sme se rozdělili a musíme se vystěhovat. Že sme Slováci a dostaneme tam byty a práci. Taky nám vyhrožovali ostatní cigáni. Odjeli sme, ale tam nám nic nedali, tam nic nebylo. Vrátili sme se a už sme nemohli do našich bytů. Bydleli sme v parku a v garážích. Až když sme napsali panu Havlovi (tehdejšímu prezidentovi ČR, pozn. red.), dostali sme tyhle byty," vzpomíná žena.
Půl roku poté, co se vrátili, v listopadu 1993, město Červeňákovým přidělilo nově rekonstruované byty bez koupelny a se záchodem na chodbě. Dodnes si stěžují, že dostali horší prostory, než ve kterých bydleli předtím. Jsou rádi, že dostanou devět set tisíc korun, vzhledem k tomu, že se jim penále za neplacení nájemného vyšplhalo již na sto tisíc? "Nás je hodně a to je málo. Každá z rodin si chce koupit dům, to nám nestačí," říkají unisono členové rodiny, která dnes čítá několik desítek dětí a dospělých. Co na to město, které Červeňákovým cestu na Slovensko zaplatilo? Na domluvenou schůzku s romským asistentem pro menšiny Petrem Husákem neočekávaně přichází primátor za ODS Petr Gandalovič a starosta z městských částí Radek Vonka. Všichni a tři viditelně nervózní. "Praxe byla taková, že pokud se někdo chtěl vrátit na Slovensko, nikdo mu nebránil a město nabídlo pomoc. Červeňákovi dobrovolně přišli s tím, že chtějí odjet, at' jim pomůžeme. Nikdo jim neubližoval. Tak jsme jim zaplatili cestu, pomohli stěhovat jejich věci a oni odevzdali klíče a dekrety od zcela zdevastovaných bytů," popisuje verzi města starosta Vonka, primátor Gandalovič přikyvuje a jeho asistent pro menšiny Husák mlčí.

Smír v nedohlednu
Z jakých důvodů Červeňákovi prostřednictvím své advokátky Samkové-Veselé, kterou romské organizace nominovaly na post ústavní soudce, zažalovali město, posléze český stát a obrátili se na soud ve Štrasburku? Policisté je prý hrubě ponižovali, když je donutili odjet, a soudní proces s městem se vlekl nepřiměřeně dlouho. Situace, do níž je město dostalo, když je po návratu nastěhovalo všechny do jednoho domu, měla mít neblahé následky na jejich soukromý a rodinný život, přerušila školní docházku dětí a vedla k rozvodu jednoho z manželských párů. Svým jednáním město údajně porušilo jejich vlastnická práva na byty, z nichž je vystěhovalo, a Červeňákovi se cítili diskriminováni kvůli svému romskému původu. Štrasburk většinu stížností vyjma té, že je ústečtí policisté násilně vystěhovali, uznal. Že by kauza táhnoucí se deset let tedy konečně skončila? Ani nápad.
Červeňákovi si dnes chtějí koupit sousední dům v ulici, v níž bydlí. Město nabídlo, že jim jej prodá, až když splatí dluhy. Advokátka Samková-Veselá, která se podle svých slov vzdala už zhruba šesti set padesáti tisíc, jež ji stálo právní zastupování Červeňákových, však tuto nabídku odmítá.
"Občanům ČR se dělo bezpráví a město není ochotno přiznat ani část své viny. Nejprve po mně chtěli, abych si dům, který Červeňákovi chtějí koupit, pořídila já a vypořádala se s nimi sama. Je to absurdní. Cenu domu navíc navyšují," říká Samková-Veselá a dodává, že soud se nejspíš potáhne ještě řadu let. Primátorovi Gandalovičovi už proto minulý čtvrtek zaslala dopis, v němž píše, že jménem svých klientů odstupuje od úmyslu uzavřít s městem Ústí nad Labem smír. Na dotaz, co město udělá, když Červeňákovi nepřijmou jeho nabídku, primátor odpovídá stejně neústupně jako advokátka. "Pokud to nepřijmou, soud bude pokračovat I dál a povleče se další léta." Mezi ústeckým romským etnikem musí podle svých slov řešit mnohem důležitější věci, zejména zneužívání chudých Romů těmi bohatšími, a trvá na tom, že je kauza Červeňákových nepřiměřeně nafouknuta.
Zda někdy někdo vyřeší spor Červeňákových versus město Ústí nad Labem, je zatím ve hvězdách. Jak situaci vidí "modrý" poslanec ústeckého kraje Miroslav Pátek, jenž je ve sněmovně členem ústavně-právního výboru, a když kauza Červeňákových vypukla, byl zástupcem starosty? "Uznávám neúměrné průtahy v soudním řízení, ale ostatní námitky advokátky Samkové odmítám. S lidmi, kteří ničí obecní majetek, nelze zacházet vlídně. Štrasburk je příliš daleko na to, aby do problému skutečně viděl."

Tak šel čas

rok 1988:
Z východního Slovenska přicházejí Červeňákovi do Ustí nad Labem, od nějž dostávají byty.

únor 1993:
Opouštějí byty (prý zdevastované), odevzdávají dekret a stěhují se zpět na východní Slovensko na náklady města.

duben 1993:
Vracejí se do Ústí nad Labem, nemají kde bydlet a prosí o pomoc prezidenta Václava Havla.

květen 1993:
Prostřednictvím své advokátky Kláry Samkové-Veselé žalují městský úřad a požadují, aby uznal jejich právo na byty, z nichž byli údajně násilím vystěhováni. Tvrdí, že město při jejich vystěhování na Slovensko překročilo zákon. Od té doby začíná justiční kolotoč odvolání, stížností
a odročování soudních procesů trvající dodnes.

listopad 1993:
Město Červeňákovým přiděluje náhradní byty.

leden 1996:
Červeňákovi podávají žalobu na ochranu osobnosti proti Ústí nad Labem, které svým
jednáním mělo porušit jejich občanská a lidská práva. Obracejí se také k Ústavnímu soudu.

březen 1998:
Posílají stížnost proti českému státu Evropské komisi pro lidská práva.

květen 2003:
Štrasburský soud pro lidská práva rozhodl, že vláda musí do tří měsíců zaplatit Červeňákovým odškodné 900 tisíc korun, neboť většinu jejich námitek uznal.