Zaměstnanec na inzerát

Bude to vysoký blonďák pod pětadvacet, se dvěma tituly a znalostí všeho. Bude chodit dva kroky za mnou, nosit mi tašku i notebook. Návštěvám bude vařit kávu a na mě hledět zbožňujícím pohledem. 

Pokud máte dojem, že jsem se definitivně zbláznila, není tomu tak. Jen jsem si dovolila převést do obrácené pozice značnou část inzerátů, které v České republice vycházejí v rubrikách zaměstnání - nabídka a pomocí nichž se hledá asistentka či sekretářka. Nebo se vypisuje konkurz na ředitele. Je tento trend něčím normálním? Je snad nepochybné, že zákoník práce platí pro všechny stejně, a tak s výjimkou ustanovení o přestávkách v práci pro kojící matky nenalezneme v jeho prehistorickém znění nic, co by se problematiky zaměstnávání žen či zaměstnanců určitého věku týkalo 

Postavení osob spadajících pod jurisdikci České republiky z hlediska jejich odlišností je upraveno v Listině základních práv a svobod. V jejím 3. článku je uvedeno, že "základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení". Stejně tak mezinárodní smlouva o ochraně lidských práv hovo­ří ve svém čl. 14 o zákazu "...diskriminace založené na jakémkoliv důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení". Je tedy zřejmé, že již samotná formulace inzerátů, která předpokládá jako adresáty výhradně muže či ženy, je po práv­ní stránce značně vachrlatá.

Jak je to ale s věkem? O tom se v žádném ustanovení, spadajícím pod obvykle pohrdanou kategorii "lidských práv", nic výslovně neříká. Pravdou ovšem je, že z hlediska judikatury štrasburského soudu pro lidská práva je záležitost jednoznačná: diskriminace na základě věku nemá naprosto žádné opodstatnění a je protizákonná.

Podle mého názoru je uveřejňování požadavků na věk budoucího zaměstnance protiústavní. Pokud by uchazečka, která nebyla přijata do zaměstnání, prokázala, že se tak stalo právě kvůli nesplnění "podmínky" věku, mohla by od odmítnuvšího potenciálního zaměstnavatele s největší pravděpodobností žádat náhradu škody a rovněž přijetí na inzerované místo. Pokud by tak někdo učinil, s nejvyšší pravděpodobností by ho čekalo nejen prvoinstanční řízení před soudem a řízení odvolací, ale i ústavní stížnost pro porušení lidských práv a možná i podání stížnosti k soudu pro lidská práva do Štrasburku. Dohromady taková procedura obnáší odhadem tak osm let domáhání se práva. Přesto jsem toho názoru, že by někdo měl tento prapor pozdvihnout z pomyslné úschovny, ve které je skladován idealismus, a do boje se pustit. V zemích na západ od nás, ke kterým by se Česká republika údajně také ráda co nejdříve počítala, se totiž zveřejňování inzerátů s podobnými podmínkami považuje za něco velice ošklivého.