Střídavá péče: ano či ne?

Co myslíte - jsem pro anebo proti střídavé péči o děti? Zřejmě vás překvapím, ale jsem velkým zastáncem střídavé péče, ovšem z důvodů, které asi řada lidí nebude považovat za „správné“. Myslím totiž nejen na děti, ale především na matky...

Musím předeslat - jsem feministka... Naprosto zásadně trvám na tom, že ženy musí být ekonomicky soběstačné, a to i v těch chvílích, kdy mají u prsu dítě. Jinak jsou totiž neuvěřitelně vydíratelné - a muži je, bohužel, též často vydírají... Nešťastných příběhů na toto téma bych mohla vyprávět stovky. Neptejte se, zda to je spravedlivé - pochopitelně není! Dítě se přitom ovšem stává absolutní překážkou důstojného a nezávislého života matky. Bohužel častěji, než byste si mysleli. Její péče je považována za samozřejmou a nikdo nevidí, že péče o dítě je tím největším faktorem k zastavení jakékoliv kariéry a tím i finanční nezávislosti. Jestliže se nyní se otcové chtějí podílet na péči o děti - proč jim v tom bránit? Jestliže se ženy emancipovaly intelektuálně, proč by se muži neměli emancipovat emocionálně? Jen do toho! Jsem přesvědčena, že střídavá péče je jedním z největších emancipačních nástrojů v rukách ženy...

A nyní k těm podmínkám, které je nutno splňovat, aby se vůbec mohlo o střídavé péči mluvit a aby se mohla realizovat. Ženy se často střídavé péči otců vzpírají, a to proto, že se s nimi neshodnou na pojmu PÉČE. O tom to totiž celé je. Otcové, bohužel, si velmi často pletou pojem PÉČE s pojmem ČAS URČENÝ SOUDEM, KDY BUDOU ONI ROZHODOVAT O TOM, KDE DĚTI BUDOU. Často se pak nejedná o péči otce, ale o odebrání dítěte z péče matky. A to je zatracený rozdíl. Pokud otec takřka pravidelně jen předá dítě třetí osobě - nejčastěji své matce nebo nové partnerce - pak to není střídavá péče, a to proto, že to není PÉČE. Jestliže otcové s dětmi neprovozují veškeré standardní aktivity, jako je doprovod na kroužky, doprovod k lékaři, příprava do školy, pak to není PÉČE. Upozorňuji přitom, že jsem (prootcovsky) přesvědčená o tom, že charakter výchovy je u mužů prostě jiný než u žen - a že je to tak správně. Muži vedou obvykle děti méně pečovatelsky, dávají jim větší zodpovědnost a kladou obecně na děti větší nároky, čímž je vedou k samostatnosti. To je role mužů - otců a je to tak správné. Ovšem znova: dávat dětem samostatnost neznamená vykašlat se na ně...

Abych to shrnula ještě jednou: jsem prostě příznivcem střídavé péče, pokud si i muži uvědomí, že býti rodičem (a je jedno, zda otcem či matkou) znamená odložit své ego, odložit své výhrady k druhému rodiči, potlačit své vlastní potřeby a přizpůsobit se dítěti, jeho věku a jeho potřebám. S velkou lítostí konstatuji, že otců, kteří k tomu nejsou ochotni nebo toho nejsou schopni, mám coby protistran plné šifonéry... A pokud jsou takoví otcové mými klienty, velmi rychle svůj přístup změní anebo mými klienty přestanou být.

Na závěr bych snad ještě uvedla, že zásadním rozlišovacím znakem, zda kterýkoliv z rodičů je skutečně rodičem a skutečně CHCE být rodičem, anebo zda si pouze řeší své komplexy vůči druhému rodiči, je míra jednání, kterou osobně nazývám „prudivost“. Podotýkám, tato charakteristika je genderově neutrální a platí jak pro otce, tak pro matky. Pakliže jeden rodič toho druhého „prudí“, pak je zřejmé, že mu nejde o dítě, ale o jeho vlastní ego. Kdybych byla na místě soudců, pak bych míru „prudivosti“ určila jako jednu ze zásadních charakteristik, podle které bych rozhodovala způsob úpravy poměrů k dítěti... Doufejme, že jednou k tomu naše soudy dojdou.