A své děti odkazuji vaší libovůli. Prosím, myslete na ně...

Sepisujeme závět a pečlivě zvažujeme, jak pro případ smrti naložit s majetkem. Má však žena šanci ovlivnit budoucnost "toho", co by na světě zanechala nejdražšího, totiž svých dětí?

Matky se nikdo neptá, komu chce svěřit dítě pro případ smrti.

Je to mediálně známý případ. Matka zemřela a zanechala po sobě jedenáctileté dítě. Otec dítěte z daleké ciziny se nikdy o svého potomka nestaral (poprvé ho viděl až po smrti jeho matky) a v cizině byl i zbaven rodičovských práv. Nyní trvá na tom, že ho odveze do své vzdálené vlasti - ­kulturně velmi odlišné oblasti, i když dítě chce zůstat u své pěstounky, kterou mu matka před svou smrtí vybrala, a v naší zemi. Jak to všechno může dopadnout? Mohla matka před svou smrtí budoucnost svého dítěte ovlivnit? Hned od počátku rozlišme několik případů. Jestliže matka zemřela a s otcem dítěte žila do své smrti v manželství, soud se nebude situací dítěte vůbec zabývat, neboť rodičovská práva - podle novely zákona o rodině - plně vykonává pozůstalý manžel. Jestliže byla matka s otcem dítěte rozvedena, případně s ním nebyla sezdána a dítě bylo před její smrtí svěřeno do její výchovy, musí se soud znovu situací dítěte zabývat. Bude přitom rozhodovat s ohledem na ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině, podle kterého při svěřování do výchovy soud sleduje především zájmy dítěte, jeho citovou orientaci, stabilitu výchovného prostředí, ale i hmotné zabezpečení a bytové podmínky toho, komu má být dítě do výchovy svěřeno. Za zmínku stojí i ustanovení § 31 odst. 3 ZR,, podle něhož má dítě - přiměřeně svému věku ­právo na získání informací o svém postavení a opatřeních, která se ho týkají. Má právo se vyjadřovat k rozhodnutí rodičů a má právo být slyšeno v řízení, kde se o něm rozhoduje. Soud ovšem nemá samozřejmě povinnost rozhodnout podle jeho přání a do jaké míry vezme názor a přání dítěte v úvahu při řešení celé záležitosti, závisí pouze na něm.

Co se týká našeho shora uvedeného případu, je nutné ještě poukázat na ust. § 45 odst. 1 ZR, kdy, vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit výchovu dítěte i jiné fyzické osobě než rodiči. (Při výběru takové osoby soud zpravidla dá přednost příbuznému dítěte, je-li to možné. Projevuje-li například o dítě zájem.) Mohla danou situaci ovlivnit matka před svou smrtí? Novelizované ustanovení § 79 ZR říká, že soud ustanoví osiřelému dítěti za poručníka především toho, koho doporučili rodiče. Jedná se ovšem o případ, kdy zemřou oba rodiče. Smyslem tohoto ustanovení je jednak zachování dosavadních vazeb dítěte na širší rodinu, jednak zachování vůle rodičů o výchově jejich dítěte po jejich smrti. Co však v případě, že dítěti zůstane otec – byť jen "papírový"? Naskýtá se široká možnost různých řešení včetně návrhu na zbavení rodičovských práv otce, návrhu na zamezení styku otce s dítětem apod. Principiálně je však zřejmé, že samotné prohlášení matky o budoucí výchově jejího dítěte je z hlediska § 79 ZR právně irelevantní, česky řečeno - na nic. Soud k němu může v rámci řešení situace dítěte maximálně přihlédnout jako k důkazu dokreslujícímu situaci v rodině před smrtí matky a prezentují­címu její názor na to, co by bylo pro její dítě nejlepší.

Co by tedy měli podniknout ti, kteří o dítě fakticky pečují a u kterých je dítě spokojené, ať už je to jako v našem případě "tetička", jež není příbuznou dítěte, nebo prarodiče, jak bývá v podobných případech obvyklejší? Podat návrh na předběžné opatření na svěření dítěte do jejich výchovy. Požádat o svěření dítěte do pěstounské péče, a co se otce týká, žádat, aby nejdřív projevil o své dítě dlouhotrvající a opravdový zájem, než by došlo k úpravě nějakého masivnějšího styku otce a dítěte. Pokud totiž mezi otcem a dítětem není žádný citový vztah (v našem případě dítě vidělo otce poprvé až v jedenácti letech, zatímco s "tetičkou" se pravidelně vídalo od narození), jenž dává dítěti pocit zázemí, lze těžko brát pouhé zplození potomka za dostatečné oprávnění pro svěření dítěte do péče otce. Je přitom zcela jedno, zda je otec z daleké ciziny a z odlišného kulturního prostředí, nebo to je český Pepa Novák z Horních Dolních Kotěhůlek. To, co by mělo ovlivnit rozhodnutí soudu o osudu dítěte, je jen a pouze vztah. Alespoň v těchto případech nechť mu je dána v naší převážně konzumní společnosti přednost.